Archiv úvodníků


Tak jsem si myslela, že jakýkoliv koncert KABÁTů bude super a bomba, jako ty všechny doteď. To jsem ale netušilia že oni mají ještě jeden vyšší level a ještě schovaný eso v rukávu, a to v podbě klubovýho vystoupení. Za sebe a podle reakcí ostatních, co tam byli, musím říct, že to překonalo všechny super zážitky z koncertů v halách, na fotbalových stadionech, na zimákách, na Vypichu ... A čím? Atmosférou, nasazením kapely, kontaktem nás fanoušku s pódiem, nazvučením. A hlavně super zjištění, že díky prostoru, úplně odlišnýmu od těch, kde jsme Kabáty viděli doteď (když tedy nepočítám sokolovny v jejich začátcích), nám vůbec nechyběly ohně, přehršel světelných efektů, velkoplošný obrazovky, projekce různých animací k songům a další omáčka. Byl to takovej syrovej rockovej zážitek. Zvuk naprosto bezkonkurenční. A podle všeho, co jsme viděli, si to kluci taky užívali úplně v jiný dimenzi, než všechny dosavadní koncerty. Tím vůbec nechci degradovat koncerty, který jsme viděli doteď, ale tenhle byl tak trochu jako z jinýho "kabátího" světa, takovej jako bonus, něco navíc, něco jinýho, zvláštního.
Shrnu a pokusím se stručně :) včerejší den z pohledu těch, se kterými jsme ho většinu strávili. Vyrazili jsme z Prahy s Míšou, jejím manželem Mirkem a Klárkou v 10 hodin. A hned po cestě jsme měli štěstí. Na benzínce jsme potkali Rafana a Alici "Valkýru". Byli bezva a pokecali s náma a vyfotili jsme se. V Brně jsme se sešli s Nadkarot a Elbetkou ve škole, kde nám holky zajistily spaní. Nechali jsme tam auto a věci a vyrazili šalinou do Sona domluveni s Jurou, Andym, Dájou, Kocourem, RockeremMarinem a Mrkubou a dalšíma, že se tam budeme postupně slézat. Asi nám fakt přáli nějaký bytosti, co lítaj kolem hlavy, protože díky náhodě a štěstí jsme se mohli setkat s kapelou. No zkrátka, co víc si přát. Takže jsme měli další fotky a s klukama i pokecali a Milanovi popřáli k narozkám a dali mu Jacka Danielse, což Milan komentoval slovy - co blbnete, my už skoro nepijem :). V Sonu jsme se naobědvali a něco málo popili a zážitkový den pokračoval, protože se tam stejně tak občerstvovala kapela, manažeri, Rafan, Alice ... Kolem čtvrté hodiny jsme začali - teda hlavně Míša - chytat nervozitu a vyhlížet z restauracr ke vchodu, jestli se neschází fanoušci. A protože se začali objevovat, tak jsme tam radši šli zaujmout pozice. Musím říct, že organizačně to bylo úplně jiný, než jsme zvyklí z velkých hal a stadionů. Jeden pořadatel trochu nezvládl svoji důležitou funkci a začal na nás u vchodu povykovat, ať uděláme uličku, protože do 19 hodin si tudy mohou chodit lidi vyzvedávat svoje rezervace. No, jak byl venku halas, tak ho napoprvé nikdo neslyšel, tak začal na podruhé vyvádět a vyhrožovat, že nás všechny nechá vyvést. Pak utekl nahoru a málem se přerazil na schodech. No stačilo říct. Pak přišel jiný hoch, dal sloupky s provázky tak, aby ulička zůstala zachována a byl klid. Kecali jsme před vstupem s dalšíma fanouškama a posilovali se rumíčkem, který přinesl Jura. Docela to uběhlo a v sedm hodin otevřeli dveře ke dvěma schodištím, která vedla nahoru k music hale. No, ale bylo hned jasné, že v Sonu vůbec nejsou pořadatelé zvyklí a zařízení na to, že "kabátí" fandové berou první lajnu útokem. Takže napřed došlo k menším tlačenicím a strkanicím pod schody, než se to rozběhlo, ale pak už se všichni dostali tam, kam chtěli. K pódiu nebo na balkony nebo do svých v.i.p. U pódia další milý překvapení - žádný zábrany, žádný securiťáci mezi kapelou a publikem. Normálka stání pod pódiem. Věci pěkně do šatny a na obou stranách bary s rychloobslouhou. Zkátka ráj. Fanklub zaujal jako tradičně první lajnu. Ještě jsme šmírovali setlist, který ležel na pódiu na dosah, jestli náhodou nějaká změna. A byla tam ta, o které mluvil Milan při setkání s náma, že místo prvního Bang budou Porcelánový prasata a vynechali DPDN. Jinak stejný jako v O2, potažmo na turné 2015. Přesně ve 20.00 začala cirkusová znělka, něco málo kouře a červených světel a hurááá, Hurvy za bubny a kluci k mikrofonu a kytarám a všichni skoro na dosah. Začali hrát a my hned byli v tom správným varu. Jak už jsem psala na začátku, něco nečekanýho a suprovýho. Nálada na pódiu i pod ním na 1000 %. Nikdy jsem nezažila, že Milan hraje na tu svou baskytaru a stojí přímo nade mnou, že bych mu klidně mohla vyčistit boty. A stejně tak ostatní, kontakt s lidma pod pódiem - Pepa si plácal s lidma rukama, půjčil mikrofon ... Ke konci se Milan nahnul nad fanoušky s mikrofonem na držáku, no prostě věci, který se v halách dělat nedaj. Takže pro nás, co jsme měli to štěstí, že jsme se do SONA dostali, asi ten nejlepší vánoční dárek letoška.
Díky moc kapele jednak za setkání s námi a hlavně za ten koncert, byť se stejným setlistem jako O2, ale v takovým kabátě, který jsme dosud ještě nezažili, takže originál se vším všudy. Díky taky Sonu, za to, že takový super prostor existuje a že tam KABÁTi pro nás mohli vystoupit.

Mašle


Zpět na hlavní stránku úvodníku.





Chcete-li vidět anketu, přihlašte se.





Podpořte nás umístěním této ikonky na Vaše stránky. Díky.