Archiv úvodníků


Hned v úvodu tohoto opožděného čtení vám mohu zodpovědně sdělit, že do konce měsíce srpna se nejspíš už nic zásadního nestane.
I když zdá se, že ano! Kabátovic jedenáctka si letos přece jen zahraje fotbal. Je to k nevíře, ale v dnes 27.8.v 16.00 na domácím hřišti v Košťanech nastoupí proti týmu Plzeňského Prazdroje Teplice a fotbal to nebude poslední (více na webu kabatovicjedenactka.cz).

Ale když to vezmu naruby, může se z úvodníku stát rekapitulace. Nakonec změna je život, pojďme si těsně před koncem prázdnin připomenout několik letních okamžiků, které se už nevrátí.

25. 6. Jindřichův Hradec, dvacáté narozeniny Tlusté Berty a zároveň jedinečná příležitost k předání dárků všech červnovým jubilantů v kapele. Čerstvý čtyřicátník Ota se radoval z cyklistického dresu, Pepa se radoval z toho, že obdržený kajman nakonec nebyl živý a Milan dostal k svátku zásobu řapíkatého celeru, nezbytnou součást produkce nové desky Kabátu. Díky frontmanovi TB Majklovi o nás bylo skvěle postaráno a vstup do backstage fungoval poprvé pouze na klubovou kartu. Tlusté Bertě tímto děkujeme a zároveň se omlouváme, že pro ně určený dárek - obří láhev sektu – jsme jim nakonec nepředali, neboť by to bylo jako nošení dříví do lesa.

26. 6. Roztoky u Křivoklátu, Domov pro osoby se zdravotním postižením Leontýn, který jsme navštívili při zpáteční cestě z Jindřicháče nás naprosto uchvátil. Tedy přesně řečeno jeho obyvatelé a jejich „tety“ a hlavně to, co dělají, jak žijí a jak mají rádi Kabát. Z původně zdvořilostní návštěvy se vyklubalo nádherné setkání, na jehož konci jsme chtě nechtě porovnávali dva světy. Ten náš uspěchaný a plný malicherných problémů a ten, se kterým nás seznámil člen fanklubu Kája Láska a zároveň klient Leontýna spolu s tetou Brumovskou. Jejich pozvání jsme přijali v dubnu na Banditi Tour v O2 aréně a nelitovali jsme. Klienti domova pro nás připravili nádherné přivítání, se kterým jsme vůbec nepočítali a celkem s výčitkami jsme zasedli k prostřenému stolu, kterému vévodil jahodový dort, chlebíčky, červené limonády, káva a čaj. „Děti“ nám předali dárky, které pro fanklub vyrobili včetně vlastního cédéčka . Co jiného jim za to dát, než velké srdce alespoň na obraze. A taky tu láhev sektu z Jindřichova Hradce, prý jim bude určitě chutnat a my se budeme zase těšit na další návštěvu a spolupráci.

23. 7. Kadaň, krutý sever, ve dne hic, ale večer kosa jak za polárním kruhem. Setkání s kapelou jsme neplánovali, protože muzikanti přijeli až těsně před vystoupením mimo Oty, který pořád zkouší nějaké nové „vjeci“. A noční zima je vyhnala z vipky hned po koncertě. Na fesťáku jsme zahájili velkou letní soutěž, kterou vymyslela Evča a použila na ní text z jedné pecky nové desky Kabátu. Soutěžící byli kreativní, ale správné odpovědi jsme ve slosovací bedně našli jen tři. Macik si zde také vysloužil svou indiánskou přezdívku, kterou mu přiřkla Zuzana, ale zeptejte se ho na ní raděj sami.

30. 7. Hlučín, Ostrava – Landek park. Olga Jarošová (liška) připravila podmínky pro zajímavou akci. Fanklub Kabát měl možnost vytvořit rekord v počtu zpívávajících lidí v dole. Výběr pecky byl jasný – Dole v dole. Škoda jen, že i přes vynaložené úsilí účast fanklubáků byla velmi malá. Naštěstí myšlenku pochopilo na čtyřicet lidí, kteří fandí Kabátu a nápad odměnilo účastí na pokusu o rekord. Přítomný komisař z agentury nám osm lidí z pokusu vyřadil, protože regulérně nezpívali a povolil pokus opakovat. Výsledkem byl nově ustavený rekord a zápis do knihy českých rekordů a tím i hozená rukavice všem, kdo by chtěli rekord překonat. I přes zklamání z malého zájmu členů fanklubu o tuto akci, jsme si pobyt v hornickém muzeu hodně užili, neboť zájem veřejnosti byl obdivuhodný a nadšení účastníků pokusu nezměrné. Děkujeme řediteli Landekparku panu Placovi a bývalému horníkovi Mominovi z Bruntálu za statečné udávání tónu. Ostravské hornické muzeum bylo také místem zrodu jednoho skvělého nápadu, se kterým vás brzo seznámíme.

6. 8. Když Kadaň charakterizovala zima, tak Plasy vlhko. Stavbu stánku provázel hodinový liják a nějaké v Kadani zapomenuté komponenty nutné pro stabilitu stavby. To nás ovšem nezaskočilo. Promočené hadry jsme sušily pak celý den, aby nám pak zase večer rosou zvlhly. Ale v období mezí tím bylo dobře, soutěžící opět vynalézaví a Máca se tam setkal se třemi kámoši, které viděl naposledy před čtvrt stoletím. Zavzpomínali jsme na založení fanklubu před třemi roky a položili základy soutěži o nejlepšího fanouška Kabátu a navrhli prvního nominovaného. Je jím Jirka Kabát Adámek, který nás navštívil ve stánku a s ním jsme zase zavzpomínali na zvukovku letos v dubnu v Pardubicích. Plasy byly premiérové v tom, že jsme jako fanklub nemuseli stát celej den v první lajně, ale dostali jsme možnost jít do vip sektoru před kapelu až těsně před vystoupením. Plasy mají ještě dvě zajímavosti. Poprvé jsme měli možnost být u toho, když jde Kabát do práce, tu hodinu a půl v karavanech před odchodem na plac bych asi nazvala bořením mýtů. Možná o tom napíšu report. A druhá věc, pro Evču asi dost nepříjemná – Pepův bodyguard ji vykázal z vipky v backstage, i když měla veškeré potřebné pásky a vstupy All access, se slovy že to nejsou vstupenky do ložnice. Asi si jí s někým v té tmě trapně spletl.

12. -14. 8. Terchová stejně jako loni s naprosto skvělým servisem od pořádající agentury. Tedy přesně řečeno od produkční Silvie. Ona je prostě výborná a nebýt jí, tak to nemáme všechno tak jednoduché. Letos byl Rockfest nabitý jak programem, tak diváky. Ota se slovy „život je cesta“ zase něco nového zkoušel a Janinka se připravovala na trnitou cestu akreditovaného fotografa. A když v Plasech bylo vlhko, tak v Terchové se živly spikly přesně na Kabát. Technici sotva stihli utřít Sonory, bubeník se s tempem od začátku moc nemazal. Pepa mluvil „do kytar“ a tuším, že jednu z pecek vypustili úplně. Ale to bylo hlavně tím, že za nimi už byli připraveni pánové z Helloween. V Terchové se tak splnil Pepův sen nezačínat koncert o půlnoci. I Terchová má pro fanklub svůj primát – absolvovali jsme tam celé tři dny, program skvělej, bez macikova ubytování v apartmánech by to asi vůbec nešlo, déšť byl jako loni všesplachující. My s holkama jsme chtěly zůstat i na nedělní program, protože tam byli headlineři Olympic a my s Petrem Jandou máme nějaké plány. Ale nakonec jsme se přece jen rozloučili i s bryndzovými haluškami a já se při zpáteční cestě jela podívat k Mímě na místo pro možný fotbálek.

Léto bylo rychlé a bylo to léto se vším všudy. Co říct na závěr? V textech Milana Špalka je jako vždy všechno: seno voní, hoří obilí, naše postavy v tom filmu možná ani nebyly (předpokládám teď, že budu nařčena, že neznám správný text) ale popravdě…vězte, že žádný velký věci pak se nestaly, seberte se jděte domu a těšte se na září. Na dveře klepe bohatý kabátí podzim.

evita


Zpět na hlavní stránku úvodníku.





Chcete-li vidět anketu, přihlašte se.





Podpořte nás umístěním této ikonky na Vaše stránky. Díky.