Blog

Banditi přepadli Hradec aneb dva dny s Kabáty

V Bílých Poličanech dne 26.3.2011

Banditi přepadli Hradec aneb dva dny s Kabáty

Tak a je to tady. Kapela Kabát v rámci svého turné k CD Banditi di Praga konečně „přepadla“ i Hradec Králové. V pondělí 21.března 2011 proběhla autogramiáda a v úterý potom následoval vytoužený a dlouho očekávaný koncert.

Ale abych začala od začátku, tak musím prozradit něco o splněném snu. Nikdy bych nevěřila, že když padá hvězda, splní se člověku to, co si v té chvíli přál. Já jsem skutečně 7.února v půl šesté ráno, viděla padat hvězdu. No a má první myšlenka byla samozřejmě na Kabáty. Přání se mi splnilo, i když trochu jinak, než jsem si představovala. A to tak, že namísto avizovaného setkání fanoušků s kapelou před prvním koncertem v Břeclavi bylo na stránkách fanklubu kabát oznámeno, že setkání se uskuteční až před některým z pozdějších koncertů, a to nejspíš v Hradci Králové. Od této chvíle jsem ani na minutu nezapochybovala, že se mé přání splní.

My, kteří bydlíme v blízkosti Hradce, jsme netrpělivě očekávali další informace ohledně setkání. Jenže jak je u kapely dobrým zvykem, nechali nás čekat. Ještě před autogramiádou nebylo nic jistého. Do obchodního centra Futurum v Hradci Králové, kde se uskutečnila autogramiáda, jsme jeli s tím, že i kdyby jednotliví členové kapely souhlasili se setkáním, tak účast celé kapely není jistá. To byla jediná informace, kterou měl macik od Oty.

To mi ale nezabránilo vymyslet dárek pro kapelu. Na jednom kalendáři jsem objevila krásný obrázek dívky s motorovou pilou a hned mi blesklo hlavou, že to je to pravé ořechové. Chtěla jsem to pojmout jako doplněk té diamantové desky, co mají kluci dostat na pražském koncertu za 1 000 000 prodaných nosičů. Takže vymyslet nějakou básničku (to mi teda dalo dost starostí, aby se to trochu rýmovalo) k milionu prodaných hudebních nosičů a jako připomenutí první desky. Pak to dát zarámovat a vyrazit do Hradce.

Ještě před autogramiádou byla kapela pozvána do studia rádia Černá Hora k rozhovoru. Zde kapelu zastupovali Pepa a Ota. Nejprve odpovídali na otázky moderátora a posléze se dostalo i na otázky posluchačů. Tento rozhovor už jsem poslouchala v autě, cestou na autogramiádu, protože začínal ve 14,00 hodin. Záznam rozhovoru je (nebo alespoň byl) na stránkách rádia Černá Hora.

Ve 14,30 už jsme vystupovali já, Kraken a fire z auta na parkovišti u OC Futurum a pádili k prostoru autogramiády, neboť v 15,00 hodin byl sraz fanklubu. Na místě samém už čekali evita, Evča, macik, Liška a Zbynďa. Pak ještě dorazili Míma, Palec, Kocour, Dopster a došla i Eva Došlá s dcerou. Po přivítání jsme se rozhodli zkrátit si čekání na „naše“ hochy rozvinutím sedmimetrového transparentu s nápisem www.kabati.cz a macik vytasil fanklubáckou vlajku. A takto připravení jsme čekali, až se dostaví hlavní aktéři. Před podpisovými stoly se už začala tvořit fronta, ale my jsme se rozhodli, že počkáme až na konec.

A už přichází hvězdná pětice obklopená sekuriťáky. Fotoaparáty cvakají jako o závod a začíná podpisový maratón. Nutno podotknout, že si lidé nefotili jen členy kapely, ale i nás s tím transparentem.

S Mímou jsme usoudily, že se přeci jenom zařadíme do fronty na podpisy, protože by se lehce mohlo stát, že na nás nedojde řada, když budeme čekat až na konec. A dobře jsme udělaly, kdo zaváhal, měl smůlu. Protože kytaru nevlastním, vyrobila jsem si tričko s fotkami z mých prvních setkání s jednotlivými členy kapely. A to jsem si nechala podepsat. Jenomže jsem měla to triko na sobě, tak z toho bylo trochu haló. Další neobvyklý materiál k podpisu byly kravaty s nápisem KABÁT, které vyrobila Liška. Jednu darovala macikovi dodatečně k narozeninám. Liška i macik si nechali kravaty podepsat přímo z tubičky barvou na textil, což pochopitelně nešlo úplně hladce. Dobrá věc se ale podařila a naše podepsané „úlovky“ byly parádní.

Po autogramiádě jsme chtěli kapele předat glejt s „MOTOROVOU“, ale ouha. Sekuriťáci nás ke kapele nepustili. Jenom Ota na odchodu řekl macikovi, aby mu asi za hodinku zavolal, že se dohodnou na dalším postupu. Tak členové fanklubu navštívili rychlé občerstvení ve Futuru, aby doplnili energii a v očekávání věcí příštích byli zvědavi, jak to všechno dopadne.

Asi za necelou hodinu volal macik Otovi, a ten mu sdělil, že mezi půl sedmou a sedmou bude sraz v restauračním zařízení Stará Pošta, kteréžto je za hotelem Alexandria. V Alexandrii byla totiž kapela ubytována. No a tak jsme vyrazili tím směrem, vedeni Mímou, která má Hradec v malíčku, neb je místní.
V pohodě jsme se dostali ke Staré Poště, jen s parkovacím místem to bylo horší. My jsme zaparkovali hned a vydali se do výčepu. Ostatní hledali místa k zaparkování a vedení FK se šlo též ubytovat do Alexandrie.

Hosté ve výčepu z nás asi měli „ohromnou radost“. V televizi běžel právě fotbal a nehrál nikdo jiný, než Hradec Králové proti Příbrami. A do toho si to přihasíme my a za chvíli za námi část kapely ve složení Milan, Ota a Tomáš. Hurvajs se omluvil a Pepe se nejspíš připravoval na koncert. Na jednu stranu je to škoda, ale na druhou stranu chápu, že se nerad ukazuje na takových akcích. Jak sám v jednom rozhovoru řekl, že každý má dnes v mobilu foťák a on nikdy nemůže vědět, který „dobrák“ ho vyfotí a pošle to za tučný honorář bulváru.

No a protože nás bylo dost, srazili jsme několik stolů a začala konverzace a opět také focení. Využila jsem příležitosti a vyfotografovala Otu a jeho dvojníka Palce, který se nedostal do Nouzova. Nadále jsme čekali, jestli se přece jenom ještě neobjeví Hurvajs nebo Pepa, ale po půl osmé jsme usoudili, že už asi ne a tak jsme přistoupili k předání glejtu „Má JÍ MOTOROVOU“.

Této úlohy jsem se ujala já a pronesla krátký proslov s tím, že když Karel Gott v novoroční nedělní partii uvedl, že za dvacet tisíc prodaných nosičů už vydavatelská firma bouchá šampaňské, tak kapelu Kabát by už jejich vydavatelská firma musela v tom šampaňském vykoupat, neboť poslední čísla hovoří o 71 000 prodaných CD Banditi di Praga.

Užila jsem si „svých patnáct minut slávy“, protože fotoaparáty blejskali jak v Hollywoodu při Oskarech, a já jen doufám, že jsme tímto glejtem udělali kapele radost, stejně jako ona už ji dlouhá léta činí svým fanouškům.

A ještě se vám musím svěřit s jednou věcí, i když pravověrní fandové Kabátu mě za to jistě ukamenují. Ale risknu to, protože o tu pointu se s vámi musím podělit. Když se mě Ota ptal, jestli ten klučina, co vedle mě sedí je můj syn, tak jsem mu řekla, že jo a vlastně kvůli němu jsem se dostala ke Kabátům. Já totiž od malinka milovala Karla Gotta a teď musím otevřeně přiznat, že jsem mistru Gottovi nevěrná s Kabátama. A Ota na to odvětil: „ Hm… to je ale hezká nevěra.“

A potom už jsme se rozloučili, protože Kraken ráno musí vstávat do školy. Ještě jsem Otu a Tomáše ujistila, že nazítří se určitě uvidíme na koncertu a jen doufám, že to bude z první lajny. Tím pro mě a mou rodinu skončil den první. Z doslechu vím, že někteří se zúčastnili nočního tahu po Hradci Králové vedeni místní znalkyní Mímou. Ale to už je jiný příběh u něhož jsem chyběla.

Na druhý den po příchodu z práce nastaly fofry. Rychle napsat s Krakenem úkoly, najíst se, vyzvednout kamarádku s dcerou a vyrazit na koncert. Abych si pojistila první lajnu, naplánovala jsem odjezd z domu o půl páté. Jenže co čert nechtěl, začal se nám vařit kotel. Manžel začal obskakoval kotel a kamarádka s dcerou dorazily k nám. Já byla na mrtvici, ale nakonec jsme v 17,00 hodin opouštěli naši vísku a vydali se vstříc věcem nevídaným.

V 17,30 jsme byli u zimního stadionu v Hradci, kde nás už vyhlížela Míma. Ihned jsme zamířili ke vchodu a hlídali si pozice. Namísto původně ohlašované devatenácté hodiny začali pouštět dovnitř už v osmnáct hodin. Hnali jsme se cestou necestou na plochu zabrat první lajnu. Většina návštěvníků však zaujímala místa na tribunách a náš překotný úprk k předním pozicím byl úplně zbytečný. Bývalo by stačilo přijet o hodinu déle. Nevadí, jistota je jistota a lepší o dvě hodiny dřív než o pět minut později.

Hala se začala plnit hodně pomalu. Hradečáci asi nikam nespěchali. Kraken a dcera mé kamarádky byli už dost netrpěliví. Konečně se ručička hodin přehoupla na dvacátou hodinu a publikum pískotem a křikem přivolávalo své hrdiny. Trvalo to něco přes pět minut a pak se za zvuků intra k Banditům vyhoupli na pódium dlouho očekávaní… Kabáti.

A jak už to bývá, nastal správný kabátí nářez. Já si poprvé užívala koncert se vším všudy, protože jsem nemusela fotografovat. Toho se ujali můj manžel a Kraken, jen mi pořád nadávali, že jim šermuju rukama před objektivem. Řádila jsem „jako smyslů zbavená“ a okolostojící si asi museli klepat na čelo. Po písni Malá dáma, která byla asi pátá v pořadí (nesledovala jsem pořadí písní) jsem byla zralá na infarkt. Pot se ze mne řinul stejně jako z kluků na pódiu a co jsem jim záviděla, to byly ručníky.

Zkrátka koncert to byl parádní, pyrotechnické efekty, světla a hlavně neúnavná kapela. Jak jen to dělají, že jsou pořád plni energie? Asi se budu muset zamyslet nad svou fyzičkou. Jenom ty dvě hodiny mi přišly úplně nejkratší, jaké jsem kdy v životě zažila. Po koncertu mi v uších šumělo jako moře při přílivu a hlasivkám jsem dala takový záhul, že se vzpamatovaly až za několik dní. Ale ten zážitek za to stál!

Na závěr DĚKUJI, DĚKUJI, DĚKUJI Kabátům za tu úžasnou šou. I za to, že jsou tak skvělí, ochotní, vstřícní a milí. Baví se s námi jako „rovný s rovným“ a neexistuje žádné „já jsem KABÁT a kdo je víc…“
Zkrátka jak sami říkají: “…jsme úplně normální, obyčejní lidé, kteří dělají jen svou práci, jak nejlépe umí“. A já říkám: „Ano, je to tak. Svůj úspěch (i ty peníze, které jim leckdo závidí), si vydobyli poctivou a tvrdou dřinou. Nikdy nikoho neokradli, ani nic nevytunelovali, na rozdíl od mnohých jiných.

Přesto se najdou tací, kterým jejich úspěch leží v žaludku a ti rádoby pisálci, většinou z bulvárních plátků, se snaží „přiživit“ na značce KABÁT nechutnými a pomlouvačnými články (viz. časopis Týden). Snad ze závisti, snad z vlastní neschopnosti.

K tomu bych jen dodala: My, vaši fanoušci, vás milujeme a nedáme na vás dopustit. Vždyť nám přinášíte obrovskou porci radosti. A ten, kdo vám závidí a s*re ho váš úspěch, ať si… dojde na záchod.

Janinka