Blog

Kabát-rozpálí, dopálí, ale nezklame

Kabát – rozpálí, dopálí, ale nezklame

Řeknete-li na Teplicku Kabát, každý hned ví, že nejde o oděvní součást. A nejen tady, kde je Kabát doma. V metropolích i v nejzapadlejších vískách při vyslovení jména teplické kapely si nikdo na kabát s malým „k“ ani nevzpomene.
Kabát 2009 – Milan Špalek (baskytara, zpěv), Tomáš Krulich (kytara), Josef Vojtek (zpěv), Ota Váňa (kytara), Radek „Hurvajs“ Hurčík (bicí) – kapela, která letos oslaví neuvěřitelných dvacet let společného hraní a navíc je to ještě baví.

Čím to, že se tahle parta dostává pod kůži takovému množství lidí různých věkových a sociálních skupin a že v nich vyvolává celou škálu emocí, od slepého obdivu až po nepřekonatelný odpor. Čím nás kabátí muzika po tak dlouhou dobu neurotizuje , že dokážeme vykoupit stadiony a pak se o ní ještě do krve pohádat v hospodě? Jedno je jisté. Zatímco hudební kritici nad Kabátem pomalu zlomili hole, fanoušky po dvacet let tenhle hospodský rock baví. A rozhodně to není tím, že by se Kabát valil denně z několika rádií najednou. Zkrátka n ě j a k si našel cestu mezi desítkami kapel a stovkami interpretů až do mozkových center a spolehlivě tam dál rozněcuje mnohdy i protichůdné vášně.

Nedalo mi to a zeptala jsem se baskytaristy a textaře Kabátu Milana Špalka na pár momentů, které stály na počátku a v průběhu uplynulých let utvářely hudební život kapely.

Romantické začátky

Sklepy, garáže, provizorní zkušebny, sny sedmnáctiletých kluků při cigáru, dohady, kdo s kým a na co bude hrát, kde sehnat slušný nástroje a za kolik, jak postavit zesilovač, v jaký hospodě nás nechaj hrát, s čím jít do kulturáku a zahrát to před lidma…, co z těchhle věcí nejvíc charakterizovalo vaše začátky?
„ Přesně jak říkáš. Co je zajímavý, že tahle kapela se dala dohromady v restauraci Pod lípou, kde členové sedávali ,,u odpolední kávy“, četli náročnou literaturu a nudili se . No a pak z dlouhý chvíle založili Kabát.
Špalek, Krulich, Hurvajs to fungovalo do vojny. V kapele jeden čas hráli i Jiří Bušek a René Horňák , kytaristé, tímto je zdravím. Na vojně potkal Tom Krulich Pepu Vojtka a já našel v opuštěným domě hrát na kytaru Otu Váňu. Od roku 1989 je Kabát ve stejný sestavě.“

O základním směru tehdejší cesty Kabátu vcelku jednoznačně vypovídají názvy písní z rané tvorby (1989-1991), jako např.Balada o ztraceném panenství, Kostomlatská odysea, Rumovej rock’n’roll, Orgie, Fuck’n’roll, Sex pervers…Je z nich zřejmé, co vás vylákalo ze sklepních zkušeben do světel vesnických zábav…
„První veřejné hraní bylo, tušim že ve vísce s ultra brutálním názvem Pňovičky. Tam dorazilo asi 40 tenkrát mániček a 20 policajtů. Pamatuju si, že nám ti policajti zlí vyprázdnili obsah všech lahví s alkoholem do ohně a tím způsobili hrubou újmu na našich duších. Pak už se hrálo v Želénkách u Duchova, kam chodilo čím dál tím víc lidí… neuvěřitelný mejdany…!

Jo, ty měly fantastickej „zvuk“. Jejich sláva se tehdy hvězd dotýkala, i přes mlžný opar severočeské hnědouhelné pánve.

Mezníky, patníky a mantinely…

Všechno v životě má svůj vývoj, který se nedá zastavit, ale dá se docela dobře podělat. Co v životě kapely jako byl a je Kabát, hrálo zásadní roli. Těch impulsů bylo jistě víc. Mezi chronicky známé „podněty “ určitě patřil Petr Janda a jeho Rockmapa (1990) nebo Vladimír Kočandrle a „Motorovka“(1991)…Co nebo kdo další byl tím, kdo ovlivňoval cestu Kabátu po „rockové mapě“?
Byl-li vůbec někdo takový…
„Nejvíc nám pomohl Petr Janda, nebejt jeho, nevím, jak by to vše dopadlo. Potom Monitor dlouho otálel s natáčením alba Má jí motorovou, jelikož letěl black metal a my se jim nehodili do krámu. Proto je na první, (ještě černý desce), skladba „ Pašík“ kde si děláme prdel ze škatulek kolem hudby, konkrétně BM: krev, samá krev střeva lítaj vzduchem……
Bez manažerů to dál nešlo, tak přišel první, Jiří Sokol z Plzně. Projeli jsme Čechy křížem krážem a hráli i 80 koncertů ročně. Časem nám došlo, že tahle země není nekonečná, že se ujezdíme a lidi to přestane bavit. Přestup k agentuře Pink Panther v roce 1999 byl zásadní. Tam přišla dohoda hrát míň, ale se vší parádou. První investice do podia, zvuku, scény atd. byla obrovská a je dodnes, ale asi to stálo za to.“

Co dál?

Ještě se na chvilku se zastavím u toho vývoje. Dvacet let (nebo tak nějak), je docela dlouhá doba na cokoli. Po tuto dobu lidi dospívají, stárnou, mění názory, postoje, vztahy, přátele, partnery…Jak to, že jste vydrželi nejen ve stejném složení, ale nerozcházíte se v názorech právě na ten vývoj jak v muzice, tak v textech, který se musí chtě nechtě promítnout do hudebního života kapely. Jak víte, kudy máte jít? A kam? Kdo píše ten recept na život, Dr.Bambus nebo sládek plzeňského pivovaru?
„Hele, myslíme si, že není třeba něco měnit. Prostě to funguje, máme stejnej humor a pohled na věc a jsme k sobě tolerantní ……jinak by nemohla taková chátra vydržet.“

No tak to vidíte! Co dodat po tak hluboké filozofické sondě? Ale jednu změnu přece jen Kabát udělal. Po letech zaběhnutých pracovních cyklů – fesťáky, nová deska, šňůra s novou deskou – přerušil tuto nepsanou sérii a letos omezil koncerty na úplné minimum. Všechen čas totiž zasvětil přípravám „po čertech velkého koncertu“ na pražském Vypichu. Nejlepší pozvánkou jsou slova kytaristy Kabátu Oty Váni : „My to pojali takhle, že dvacet let jsme jezdili my za váma, tak teď přijeďte vy za náma. Chceme tím poděkovat fanouškům, že prostě s náma jsou celou tu dobu. My si fanoušků vážíme a budeme rádi, když se všichni sejdeme, včetně našich skalních fanoušků a tam to oslavíme.“

Za Fanklub Kabát, Eva „evita“ Kardová, www.kabati.cz/fanklub

No Comments

Post a Comment