Blog

Nuda v Monaku

Vydáváme se do Dubí, abychom spáchaly to, co se dlouhé roky nedařilo. Rozhovor s Radkem Hurčíkem. Unikal nám statečně. Ale spadla klec a nebyl čas, musely jsme jednat. Rozhodly jsme se, že pojedeme rovnou k mistrovi domů a zavoláme mu až na místě, jak je na tom s časem. Zaparkovaly jsme před garáží a ejhle, garáž se otevřela. Znamení? Sám Hurvajs. Ano přijely jsme o půl hodiny dříve, ale prý mu to vůbec nevadí. Chtěl jet na otočku do Teplic pro upravené kalhoty. Okamžitě jsme ho zneužily, aby vylosoval výherce soutěže o vstupenky. Ochotně nám k tomu nabídl kapotu svého červeného miláčka. Takže kalhoty se odkládají a my se přesouváme do hospůdky u Krausky, kde budou ideální podmínky pro neformální povídání o všem. Abychom měli trošku soukromí, usadili jsme se venku a objednali si něco k pití. Diktafon je zapnutý…….
Tak já to nějak začnu. Asi takhle… sám nejlíp víš, že už tě naháním pěkně dlouho a musíme si oba přiznat, že tvoji nabídku – dát to po telefonu – prostě neberu (smích). O to víc si vážím toho, že ses nakonec nechal. To je ta dobrá zpráva. Blbá zpráva je, že se za tu dobu nastřádalo hodně otázek ze strany fanoušků a ty je teď musíš odpovědět, protože tě prostě nepustíme. Proto je tu teď s námi i Evča, která dotazy na tebe pečlivě evidovala a budeme se střídat v jejich pokládání. Buď tak hodný a nezdrhni.

„Tak co tam teda máte?“

Tak co tam máme?… Hele ještě takhle. Nabízely se nám dvě základní možnosti, jak ten rozhovor vzít do ruky. Tak trochu jsme mohli udělat z dlouho očekávaný události takovej svůj pomníček a jiskřit hláškama, humorem a duchaplnostma. Ale spíš ti budem servírovat dotazy tak, jak je lidi z fanklubu psali a jiskřit můžeš ty. Některý otázky jsou takový skoro chronický, ale nedá se nic dělat. Třeba hned tahle: Tvůj oblíbený fotbalový tým, oblíbený hokejový tým?

„No nádhera…Zbytečný otázky, já to nesleduju, je mi to fuk.“

(Smích)… dobrá, tak to bude rychlý…ale stejně. Jak to máš třeba s hokejem?

„Já koukám, jen když je mistrovství světa, jinak na ligu vůbec nekoukám, že bych byl nějaký fanoušek, tak to ne.“

A třeba teď na fotbal jsi koukal?

„Nekoukal, protože to bylo moc pozdě na mě, občas jsem se ráno podíval na záznam, nebo tak, nějak jsem to nežral, já nejsem nějak sportovní typ jako že hokejista nebo fotbalista. A oblíbený fotbalový tým? Jako že jsem z Teplic, tak možná Teplice, jako že bych se zbláznil, jestli vyhrajou nebo nevyhrajou, tak to určitě ne, to je mi fakt jedno. Že s klukama zajdeme na pivo, že jsme kámoši, nebo takhle, ale že bych se vztekal u televize, to ne.“

Takže chodit na každej zápas, jako to dělá Tomáš, to ne?

„Jo tak Tomáš, tak to je pravidelnej fanoušek, ten chodí a Oťas taky, to jsou fanoušci fotbalu velký …Ale já ne.“

Další dotaz, Janinka…možná si jí pamatuješ blondýna, taková aktivní, ukecaná –

„Jo já už vím“.

– tak ta se ptá, jak ti šel ve škole tělocvik a jaký vztah máš ke sportu obecně?

„Já měl samou jedničku ze sportu…To jim tam řekni…“

Jo a ještě řeknu, že jsi rád běhal přespoláky…(smích).
Ale jeden sport můžeš, ne? Ten nedělní (smích). Hodně lidí by zajímalo, jestli ses dostal do zákulisí některé velké ceny F1 a jestli se setkal s některým z jezdců ze stáje Ferrari?

„Ne, ani do zákulisí jsem se nedostal a ani jsem se s nikým nesetkal.“

A měl bys o to zájem? Třeba…

„No, kdyby byl se mnou nějaký tlumočník tak jo, ale jinak ne, anglicky neumím. Jinak radši ne. Všichni na světě umí anglicky jenom my ne, ty komouši nám tady dali. Teď už mi to buňky neberou, teď už se to nenaučím. No…a ani nevím, jestli se vůbec v jedničce takový akce dělaj? A je to dost drahý všechno. Všechno se dá asi koupit, ale za jaký peníze…Jo, byl jsem v boxech, to byly historické formule v Německu, v Hockenheimu, jak tam jezdili ty starý, co jezdil ještě Lauda, bylo to pro veřejnost, že jsem mohl do boxu.“

Kdy to bylo?

„Kdy jsem byl v Německu? Nevím, třeba čtyři roky, tak nějak, čtyři roky, fakt to letí.“

Fajn. Hele mám tu jeden hezkej dotaz, kluk s nickem Rumštajn, to je dobrý, ne? Ta přezdívka. Tak ten kluk by rád věděl, jak vzpomínáš na začátky v Kabátech? A jak jsi se do Kabátu dostal? Hrál jsi předtím ještě v jiné kapele? To jde, ne?

„No tak hrál jsem v Motorbandu, hrál jsem Hever, já nevím, hromady kapel, do Kabátu jsem se dostal, že jsem potkal Špalka v hospodě a říkal, že když budu pít rum, tak s ním můžu hrát na basu, tak jsme spolu začli hrát.“

A to ti bylo kolik?

„…uf 15-16, tak nějak.“

A bylo to v jaký hospodě? V Lípě, viď?

„No…“

Často kolem ní jezdim, pokaždý si vzpomenu. Kupodivu ještě je.

„No je, ale je z toho nějaký zájezdní hostinec, restaurace, už to není pajzl.“

Když už přehrabujeme tu minulost, je tu dotaz, v kolika letech jsi začal hrát na bicí. Zároveň Tě moc pozdravuje fanynka Mašle a praví, že díky tobě všechny skladby Kabátů šlapou, jsou nezapomenutelný a neoposlouchatelný.

„Tak já jsem začal někdy třeba v deseti, ale nevím to přesně, (to už je dlouho) no to je hodně dlouho, to si Mašle nemůžeš pamatovat.“

Mašle, pozor, je šedesátej osmej ročník, mám dojem, v tom případě si to možná pamatuje.

„V tom případě jí to nandáme, prostě bylo to v deseti!“

Pak je tady jeden od holky, Liška a ta se ptá, jak poznáš kdy je čas vyměnit paličky? A můžou se vůbec ohrát?

„Liško, čas je takovej, že se ta palička zlomí, tak jí musím vyměnit. Nebo když je taková oklovaná, tak jí zahodím, no.“

A vybereš si nějakou z těch několika desítek balíků, co máš ve zkušebně. Kolik stojí takový balík paliček? To jako jenom mimo záznam. Tak litr? Jak jsi nám ho věnoval tenkrát v Litoměřicích?

„No, asi dvanácet.“

Hm, tak to si myslím, že je jako důstojný dárek pro fanklubáky. Ještě jednou dodatečně díky!

„Jo jestli chceš, tak ti ho zase dám. Měla sis to vzít v tý zkušebně, já doma nemám. To sis měla fakt říct a vzít si to.“

Jo díky, já ještě mám, šetřím. Občas někdo napíše, že chtějí dělat třeba dražbu na hudební akci, že chtějí třeba paličky nebo plakát, tak to věnujeme. Další dotaz: jak často lámeš paličky a prorážíš blány? (Smích)

„Na to se nedá odpovědět. Prostě když to rupne tak to rupne, no…“

Dál tu mám sadu otázek lehce odborných, takže…hraješ na Sonor Delite, k těm se podle odborníků hodí činely Zildjian, ovšem ty používáš Paiste , které jsou spíše na pop, proč?
„Protože ty Paisty jsou zvučnější a dělaj větší kravál.“

Výborně. A čeká Tvé bicí nějaký upgrade k nové desce?

„Co to je za slovo?“

No, to je jako vylepšení, třeba …(smích)

„To si musej lidi posoudit sami…až to uslyšej.“

Takže …jo?

„No já nevím, já hraju, co mě napadne…jestli je tam něco novýho, to já nevím!“(smích)

Ty jsi hroznej… A po technický stránce třeba?

„Já nevím, asi ne.“

…protože třeba Tomáš mi prozradil, že vymýšlí na Vypich nějakou jako rozdvojku, že jako bude hrát z horní i z dolní bedny střídavě nebo dohromady, jak bude potřebovat…

„No jo, to je zase technická věc co se týče zvuku …ale já nic zvláštního nechystám.“

Projížděla jsem právě v rámci přípravy na tenhle rozhovor nějaký servery, takže jsem viděla, co bubeníci všechno používají za efekty.

„No jo, protože jsou to bubeníci a to já nejsem“.(smích)

Jo takhle! Tak to vše vysvětluje…
Další dotaz: Paličky, jsem slyšel, si necháváš vyrábět přímo pro sebe, je to pravda?

„Jo…“

A proč je nemáš třeba se jmenovkou? Hodně jsem to viděla?

„Protože jsem lempl (smích)…Už mi volal ten výrobce, ať mu pošlu logo. Asi před 5 lety…“

Aha a dál?

„… sem ho neposlal, no (smích)… to je celý (smích)…Ti říkám, že jsem lempl…“

No ale to by se lidi posrali, kdyby lítali paličky s Tvým logem do kotle!

„Tak já si myslím, že je pro ně lepší, když jim to podepíšu vlastnoručně než když je to natisklý…“

Tak to je jistý! Akorát se dost načekaj… (Velký smích)
Dost lidí zajímá, proč Hurvajs někdy sluchátka má a někdy ne?

„Co na to mám říct, pravdu, nebo si něco vymyslet?“

Asi pravdu ne? (smích)

„Já jim můžu říct to, že se to někdy nedá poslouchat, a kolikrát mě to tak sere, že si radši pustím svojí muziku. (smích)…A to je pravda.“

Hotovo. A je to navěky vyřešený. Já to dám, někdo to ale takhle nekousne. Takže jinak. Až to dám pak nějak dohromady, tak nějak šikovně, aby to hezky šlo po sobě, aby to bylo pokud možno srandovní, chceš to pak nějak poslat? Přečíst si to? Sofistikovaně se tomu říká autorizace.

„Fuj! Ne, já ti věřím. Já bych to stejně nečetl, já neumím číst.“

Dobrá, tak teď z jiného soudku. Evina ze Slovenska: Pretože viem, že Hurvy, je člověčik plný humoru (tak Ti říkají slováci) a povestný vymýšlením rozných vtipků především na kapelu – je to pravda?

„No, je to pravda.“

– bola by som moc rada, keby aspoň troška prezradil a koho a čím se mu podarilo v poslední době nachytat.

„Ježíš marjá, tak to si teď zrovna nevzpomenu!“

Ona tady píše: Nikdy nezabudnem na ten forek, kedy si vraj na hotely vozil sebou cedulku WC, kterou lepil na dvere kuchyne a dotycné posílal na totálně jiné místo jako sa oni chceli dostat. Je to pravda?

Smích) „… je to pravda!!!“

No tak to vidíš, hned tady máme příběh. Když ještě něco vytáhneš, tak super, aspoň holce uděláme radost, ona je taková fajn pozitivní. Tak snad na si na něco vzpomeneš, než skončíme.
Dotaz: Zajímalo by mě, jak moc ostatní členové kapely kecaj Radkovi do bubnování a naopak, jak moc on kecá jim do hraní na kytary?

„Tak to je vzájemný, oboustranný, oni něco řeknou, abych tam udělal tohle, já jim řeknu zase tohle, prostě po domluvě… Takže kecáme si do toho všichni…“

Aha, takže nejede si každej svou lajnu a ty mi do toho nežvaň?

„Ne, ne, ne, kecáme do toho všichni všem.“

Tady ještě dotaz od macika, píše… Mě by teda zajímalo, jak to má Hurvajs ve skutečnosti se vztahem s FKK?

„Co to je FKK? Co mi to připomíná?“

Freikörperkultur… za totáče nejlepší dovča u Baltu – zkratka pro německou nudistickou pláž…

„Jo takhle…(smích)ale zajímavá otázka …“

Že jo, tak jak to máš se vztahem k nudistickým plážím?

„Ještě jsem tam nebyl, tak nevím…smích…Musím se tam podívat, pak se rozhodnu.“

Dobrá, ale tuhle odpověď jsem nechtěla slyšet. Protože on myslí FKK, jako fanklub Kabát, je to takovej původní název pro váš fanklub, no, takže jak to máš ve skutečnosti se vztahem k fanklubu, tak a teď važ slova.

„No normálně, když mě neotravujete, tak mám dobrej vztah“.

No lidi jsou tak trochu namlsaný, že třeba Ota rád komunikuje, že je takový usměvavý … a ty?

„No tak každej to máme jinak…Ota komunikuje s novinářema a tak a mě to nebaví…

Vyčerpávající odpověď, „když mě neotravujete“ … smích… Já vždycky všem říkám, on „na to“ Hurvajs jako moc není…nelžu moc?

„Ne!„

Já jako nevím, jak to mám říct, aby to nevypadalo blbě…

„Dobře jsi to řekla…! A i když třeba řeknu, že Vás nemám rád, tak já prostě mluvím, ale něco na tom vždycky trochu je, každej si může vybrat sám nakonec (smích)….Tak víš co, jednou za čas to zkousnu, ale každej den komunikace někde, to bych se asi zbláznil. Tak víš co, Oťas u toho počítače sedí denně, já si tam vlezu jednou za měsíc, jestli mi nepřišel nějaký důležitý EMAIL, nebo jak se to jmenuje, třeba od účetní, prostě vůbec u toho nesedím…a třeba to focení, kolikrát už jsem řek, že těch fotek už musíte mít s námi dost. Jasně, že to nemyslím, až tak doslova, ale něco na tom taky je, když se fotěj s námi pořád ty stejný lidi, ne?“

Takže něco jako rozumná míra?

„Jo, utýct je nejrozumnější míra“.

S fanoušky souvisí ještě jedna taková zajímavá věc, víš o tom, že na facebooku se objevil Tvůj profil?

„Někdo mi to říkal, myslím, že brácha… a prej jich tam mám několik.“

Já vím o dvou, ale jeden byl úspěšně smazán. Pokud je mi teda známo.

„Já nevím ani jak se do toho leze, takže …“

No vidíš to, a že jsi komunikoval čile s členy fanklubu…

„No vidíš, jak to někdo zařídil za mě…“

No viď, to je rozumný …

„No… pak jde ještě o to, co jsem tam nablábolil…“

Jdem od toho, tohle je pěknej dotaz: Jak člověk za bicíma, tedy v pozadí, vidí vzestup Kabátu až na vrchol české rockové scény, jaká to byla cesta s odstupem času, dotýká se konkrétně Tebe mela, která poslední roky kolem kabátu je?

„Ty to bych neřekl, že je kolem Kabátu nějaká šílená mela, prostě přijdem na koncert, zahrajem ,když se to lidem líbí, tak to je jenom dobře, to jsem jenom spokojenej, ale jako že by se dělo něco šílenýho, to bych nějak neřekl.“

Takže, když si myslíš, že žádná mela není, tak se Tě ani vlastně nedotýká…

„No tak nějak …“ (smích).

A vzestup Kabátu na vrchol české rockové scény?

„No každopádně to nebylo, jak si lidi myslí. Že dneska prostě někdo vleze za kytaru nebo za buben a za týden je slavný, hned chce brát miliardy, my jsme jezdili za buřta a aparát jsme si táhli sami, všechno jsme si platili sami, my jsme nejezdili za peníze, peníze jsme začali dostávat hooodně , hooodně po založení Kabátu. Vlastně, když jsme vydali první desku, tak jsme začali dostávat nějaký drobný, jakože nějakou gáži, ale ne šílený peníze, no já nevím, co bych k tomu dodal, prostě, že to bylo tím, že jsme vydrželi pohromadě, to je důležitý a že jsme se po prvním průseru nerozpadli, což se dneska děje u každý druhý kapely, prostě je tam jeden neúspěch a už se rozpadaj, protože si myslej, že už nebudou slavný, nebo já nevím, … Asi vnímají víc tu slávu …. No asi tak, my jsme to tak nevnímali, my jsme začínali za komunistů a nikdy jsme nebrali, že někdy budeme hrát pro lidi, my jsme prostě hráli ve sklepě sami pro sebe a pro pět kámošů, co s námi chodili do hospody, pak jsme začali hrát zábavy, začali chodit lidi, přišlo 200 lidí na zábavu, prostě byl narvanej barák a my jsme si mysleli, že jsme nejslavnější na světě. (Smích)…tím byl dosaženej vrchol, náš profesionální v daným období.
Pak už to nějak jelo, povedly se desky, asi jsme chytli dobu, no, něco takovýho tady asi zrovna nebylo, bych řekl, nevím, to musí vědět lidi…

Jo, to oni asi vědí. A i když má každej z nás kolikrát jinej názor, vkus a třeba i s věkem mění to, čemu dává přednost, stejně i já jsem měla v určitým stádiu vaší kariéry, co vás jako patriot sleduju, jeden hodně výraznej moment, kdy jsem si najednou řekla, tak to je hustý, to je nástup a teď to někam jde. A přiznám se s úsměvem, že jsem si řekla: A pražáci, teď se bojte! A neměla jsem na mysli pražské občany, ale to čemu se říká establishment v kultuře a i celkově. Máš nějakou takovou věc, podle svého názoru, která Kabát vypíchla někam výš?

„Nevím, Colorado, podle mě byla hitovka.“

Tak to je fakt, že byla a je… ale to country, ty v…e dobrý (velký smích), akorát jsem měla tak trochu strach, abyste u toho nezůstali, když to mělo takovej úspěch!

„Jo jasně, bylo to trošku jinam hozený, nebyl to bigbeat ,ale sedlo to k nám, no dobrej text, dobrej klip“.

Tak to bezesporu. Já ale uvítala, když pak vyšel Mega Hu a Go Satane Go… pecky jako V pekle sudy válej, Na sever, Bruce Willis a Báááááára…Tam už bylo jasný, jak to bude. A co ty?

„Tak jeden z těch vážnějších určitě Šaman, viď, to není prdel, to je vážnější text.“

Jo když už jel šaman, nebylo pochyb, že kralujete český rockový scéně.
A přesto… vzestup Kabátu až na vrchol české rockové scény a s tím spojená mela…chci ještě vrátit k tomu dotazu, že možná si lidi myslí, že už vás to prostě “semlelo…“

„No taky nevím co tím myslí. Já taky nemám pocit, že by kolem Kabátu se dělo to, co se děje kolem jinejch kapel a takových lidí, jako popularita a tak… Prostě jedem na šňůru, tak udělá se reklama, mela a to je celý. Pak zase zalezem no, … Jo teď je reklama na Vypich, takže možná je taková nějaká mela, že jsou prostě reklamy, není to ale snad nic šílenýho, prostě je to reklama…Skandály žádný, že jo, nikde nic…Tak nevím čemu se říká mela.“

Jo, ale tys mi trochu uhnul. Já myslím to, jak je často slyšet od některých lidí, že vám vyčítají a že jste změkli, že to dřív byla jiná kapela.

„To jsme zase u toho, to si lidi musí vybrat sami, pro někoho je to měkký pro někoho tvrdý, pro někoho šišatý, pro někoho kulatý, ať si každý vybere. My prostě hrajeme, co nás napadne, co uděláme. Milan napíše texty no a vydá se to. Teď je na lidech, jestli se jim to bude líbit nebo nebude, to si musej vybrat. Ale jestli je to tvrdší nebo měkčí to těžko člověk posoudí“.

Kde je nějaké měřítko, že jo?

„No právě, (smích)… když jsme u toho, tak ať si poslechnou Metalicu, co udělali jako první tři desky, a co hrajou dneska za bláto, to je samej ploužák…“

…a vy ani ploužáky nehrajete!

„No tak jako jsou tam pomalejší věci, ale vyloženě nějaké takový ty Křížkovský ploužáky, tak to ne …smích.
Oni hrajou samej ploužák, když si vzpomenu na ty první tři desky, to byl jeden nářez za druhým…ale o Metalice to nikdo neřekne. Tam je to v pořádku“ (velkýýý smích). Ale tohle je prostě vývoj kapely a ta někam spěje, celý to není úmyslný nebo záměrný, účelový, tak to prostě je a hotovo…“

Další dotaz, jestli se věnuje muzice, jako Ty, i mimo Kabát – návštěvy koncertů svých oblíbených kapel, poslech, objevování nějaký nový hudby atd. nebo jestli ti stačí hudba v Kabátu a pasivně se už hudbě moc nevěnuje?

„Ale jo občas zajdu na nějaký koncert, když mě to zajímá, když vyloženě mám náladu, mám doma mraky cédéček, takže poslouchám nový kapely, starý, no jakýkoliv…

A bereš to do ruky podle nálady?

„Tak…, ale většinou poslouchám Motorhead, protože jsem furt nasranej“(smích).

Hurvajzovi zvoní mobil. Hovor nepřijímá.

„Volá mi dcera – ta mi nedá pokoj….“

Snad ti v něčem nezacláníme? Tak si to klidně zvedni.

„Ne, dobrý, to je holka, od rána do večerně bombarduje, tohle to, tamhle to, potřebuju tohle a tamto…

Tak jdeme dál, ať tě moc nezdržujem. Další dotaz: Radši hráš pred větším publikom nebo například Vypich nebo menší koncerty jako například tour nebo ti chybí klubové vystoupení? Ty jsi vystupoval v klube?

„Jo hráli jsme několikrát klubový a baví mě to, není to taková zodpovědnost, přece jenom když je to velkej koncert, tak tam je strašně velká zodpovědnost, aby to se něco nerozbilo a to se neposralo, ale v klubu, když se něco stane, tak se nic neděje, viď, dá se pauza, dáme si pivo, pokračujeme, ale když je velkej koncert, tam se nic posrat nesmí. Takže to je jedno s druhým, v klubech i na velkých akcích mě to baví a každý má to svoje.“

A kdy jste hráli v klubech?

„No kdysi dávno.“

Opět volá dcera. Dostane vynadáno. Chce si udělat mejdan na bubeníkově zahradě a ta je mezitím plná dřeva na zimu a nemá ho kdo uklidit. Takže nic. Dceři je devatenáct. Toto letí.

Jo, máš doma nějaké zvířátko? Mimo dcery…

„Psa, z útulku…ten se ode mě ani nehne, jdeme do lesa a on pořád je u mě. Jmenuje se Kim, to jméno už měl v útulku…“

A to je zajímavý dotázek, tak trochu souvisí s tím dřevem na zahradě. Asi. Píše Vláďa Kotýnek: o tobě Hurvajsi je známo, že jsi národní ba možná i světový přeborník v lenošení a povalování se na pohovce –

„Pravdu má!“(smích)

I já jsem veliký fanoušek tohoto náročného adrenalinového sportu v odborných kruzích nazývaného gaučing ,tak jsem se rozhodl, že ho začnu také provozovat, alespoň rekreačně. Začátky byly krušné, setkal jsem se s nepochopením rodiny. Chtěl jsem se zeptat, zda bys mi neporadil jakožto uznávaný odborník nějaké osvědčené gaučingové polohy, nějaké své profesionální metody a fígle, jak si dlouho a pohodlně poležet?

(Hurónský smích) „To jsou otázky!“ Je fakt, že jednou přišel Havlíček do karavanu a říkal, proč tady půl dne ležíš? A já mu říkám, protože hubnu!“

A jak to dopadlo?

„Zase odešel pryč!“

Takže základ je nenechat se vykloubit…

„Jo vytrvalost je důležitá ve všem, Vláďo“.

Tak ještě pro ty, co to nevědí: Jak jsi přišel k přezdívce Hurvajs?

„Jo, ta je po fotrovi, to je starý…Fotr, brácha … Já jsem to zdědil.“

Je to pravda, že máš nějaké příbuzenstvo na Slovensku?

„No, ze Slovenska pochází fotr i máma…“

Aha tak Ty jsi vlastně Slovák.

„No asi jo…“

No tak ještě nějaký starší otázky – červený Ferrari jsme viděli, že stále máš, to je jasný, cože je to za typ?

„Testarossa“.

A nechceš třeba nějaký přikoupit?

„Tak bohatý nejsme“.

Dotaz nějakého automobilisty: A jaký vozový park upřednostňuješ a jestli je to jediná značka, kterou upřednostňuješ a jak se vůbec vyvíjel tvůj vozový park během let?

„To mám jmenovat, co jsem měl za auta? Měl jsem 100 škodovku třeba. A Ferrari já neupřednostňuju, mě se to prostě líbí. Jako jsem od malička fanda do Ferrari, ale nějak, že bych to upřednostňoval, to ne.“

Co třeba nějaký doplňky od Ferrari, hadry nebo hodinky?

„No šest milionů je dost…já hodinky viděl za 6 milonů. Víš co, já nenosím řetízky ani hodinky, ještě abych si kupoval od Ferrari. Já bych to stejně nenosil, já nemá rád věci na sobě … nemám žádný ani za 10 korun.

Jel jsi někdy nějaký závod?

„Ne, nejel.“

V klipu Malé dámy jsi oblečen ve slušivé závodnické kombinéze, jak ses v té uniformě cítil?

„Normální montérky …“

Máš nějaký sen, co se týče aut, závodů a podobně?

„Jako jestli chci závodit? Asi ne.“

Kde jsi byl se svým autíčkem nejdál, myslím s červeným, obrážíš výstavy? Máš ho za nějakým konkrétním účelem nebo sis prostě jen splnil sen?

„Splnil jsem si sen…Nejdál jsem byl v Ostravě na srazu“.

A jak se s tím jezdí? Tvrdý?

„No není to žádná diskotéka, ….je to motokára tvrdá (smích) žádný pohodlný auto to není…“

Kolik to žere?

„Tak v papírech píšou od 12 do 24, když jsem jel do Ostravy, tak to žralo nějakých 19. Ale jel jsem rychle, když jedu pomalu tak to není tak šílený.“

Kolik do toho ročně vrazíš?

„Nic, jenom pojistku. Spojku jsem oddělal, ale ta nebyla drahá, to mi opravili tady kluci… A rozvody jsem musel měnit, no, ty taky nejsou šíleně drahý. Takže žádnej balík do toho necpu, zatím teda, nic zvláštního se nestalo …“

Co s tím hodláš dělat, čekáš, až to stoupne v ceně?

„Nic. Jo nechám si to, dokud budu mít na chleba, tak si to nechám, tohle roste na ceně.“
Kolik jich vyrobili? Víš to?

„Těchle aut moc nevyrobili…Nějakých, nevím to přesně, asi kolem osmi tisíc.“

Tys byl taky letos v Monaku, vyprávěj…

„No hele, jako výlet dobrý, ale ty formule strašný…Už tam nejdu. Oni jak to změnili, že to neřve, jezděj potichu, nuda, prostě nuda… Vůbec mě to nebavilo. Vejlet dobrej, Monako hezký, ale ty formule nuda. Pro toho, kdo to vidí poprvé, dejme tomu…Ale já to viděl několikrát, dřív to řvalo všechno, máš husí kůži. Ale teď startujou a takhle se normálně můžeš bavit. Vůbec to neřve. No to je úplná nuda.“

No vidíš a my jsme ti ve Fanklubu vybírali dárek tak, aby byl blízko tvýmu koníčku a padl tam taky nápad vstupenka na nějakou Velkou cenu. Otázka dárku pro tebe byla vůbec velká historie … Těžko se lidem vysvětluje, že nic nechceš, nic nepotřebuješ a že dárek musí mít hlavně duši.

„No tak ať mi koupí basu piva, ta má dvacet duší“(smích).

Tomu rozumím. Ale tak něco už se vybralo, uvidíš sám…

„Ale já fakt nic nechci. Já potřebuju akorát ty kalhoty, co jsem si měl pro něj jet“.

Mimochodem příští rok mají kulatý výročí skoro všichni z kapely, tak to nevím, co budou fanoušci dělat. Ale jeden nápad už dříme dlouho. Máme kámoše, kterej má balon. Nic neříkej –

„Neříkám“

– tak my jsme si řekli, že by nebylo špatný, že takovej let balonem je krásná věc, trvá to asi hoďku, lítá se to večer nebo ráno, Český ráj… Se všema z kapely už jsem mluvila a všichni jako že dobrý, že jo, ale Hurvajs, že ne…

„No já se bojím vejšek…“

Tak právě proto jsme si řekli, dobrý, Hurvajz zůstane dole, dostane něco jinýho … aspoň jeden přežije…smích.
Čemu se směješ, teď ?

„No určitě bych do toho nevlezl…já vylezu do třech metrů a klepou se mi kolena“.

No dobrý, do toho ale lezeš ze země, že jo…

„No já vím, ale jde to nahoru ne?

No jde… fakt je, že Tomáš mi řekl, že s poblitým Hurvajsem, že tam nebude.…

„Aspoň vidíš, jak mě znaj“ (smích).

Ale škoda abys u toho nebyl.

„No to já se tam přijdu podívat, proč ne…. To víš, že tam přijdu, ale nevlezu tam!“

Tak dostaneš jinej úkol, budeš řídit doprovodný vozidlo, tak.

Hele,ještě pár otázek a už tě propustíme: Co fotbalový klub Bum Bum Tequila, to si myslím že už není, že?

„No to už dávno neexistuje“.

Nedá mi to se nezeptat, nemrzí tě, že si nemůžeš už zakopat?

„No jéje… Já jsem hrál do 15let…Tady, za Dubí. Útočníka… Já jsem hrál od malinka…
No a to jsi skončil v těch 15letech?

„Hm…no protože jsem potkal Špalka“, (smích).

Co vůbec říkáš na ty důvody uvedené na webu, že nehraješ z důvodu nemoci, chronická žízeň atd.

„Já už nehraju kvůli páteři, já byl na operaci s těma plotýnkama, protože už jsem nemohl, jsem kopnul a normálně jsem se složil… měl jsem hrozný bolesti.“

Tys byl na operaci s plotýnkama, Tomáš snad taky, ne?

„Ne, nebyl na operaci, ale má také problémy“

A je to dobrý po zákroku?

„No, vidíš, že chodím. Já nemoh chodit, jen jsem tahal nohu za sebou… Jsem nemohl stát, sedět, spát nic …
Jako bolej mě záda, vidíš, že se tady furt pokrucuju, ale je to o hodně lepší… funguju…už neunesu teda nic těžkýho, ale funguju, předtím jsem nemohl vůbec nic.

Půjdem raději pomalu zpátky k muzice, co říkáš? Další dotaz, cituji: Slyšel jsem jednou o jistém rituálu, který děláš před koncertem. Vždycky když 3x zívneš, tak bude koncert dobrý, je to fakt?

„Je fakt, že to je pravda…Sedím v rohu, oni tam vždycky poletujou a když začnu zívat, tak řeknem jdem na to…Je to pravda, já začnu zívat…Asi je to z nervozity, já nevím. Ale není pravidlo že 3x…No to asi ne…“

Tak a teď je tady k tomu otázka – a jak jsi na to přišel a už jsi zkoušel nezývat?

„Já nevím jestli to vůbec jde… já o tom totiž vůbec nepřemýšlím…to samo…to není jako, že rituál, to prostě přijde samo…“

Dotaz: Kam se poděly tvé staré bicí, které jsi měl před těmito?

„Kam se tak můžou podít? Tak jestli myslí, ty žlutý, tak ty má Entý a je pronajímá na fesťáky. On si koupil aparaturu, normálně Marshally a pronajímá to…Tak teď už mu pšenka moc nekvete, protože většinou už mají všichni svoje …ale když někdo potřebuje tak to prostě pronajímá“.

Jak často cvičíš na bicí bez skupiny, že si k tomu prostě sedneš a jedeš?

„Ani jednou“.

Napsal jsi dokonce text k písničce ,,Zase jsem na mol“ to je z vlastní zkušenosti?

„Jo“.

Dáš si jí naživo i na Vypichu?

„To ne…Já jsem si jí musel nazpívat, protože Josef řekl, že takovýhle hovadiny zpívat nebude…smích…tak jsem si jí musel nazpívat sám“.

Ty bys mohl klíďo vydat placku s písničkama, ke kterým si udělal muziku nebo text? To by se dalo na jednu placičku, ne?

„Na hodně malinkou.“

Tak třeba deset by jich bylo!

„To néé…Tak někde jsem se jako že jen tak připodílel, ale jako že bych to vymyslel, to ne…Vždycky mě tak něco napadlo, tak jsem Tomášovi něco kdákal na hubu, pak to stejně vymyslel Tomáš, jenom se něčeho chytil. Ale jako že bych samostatně něco vymyslel, to ne. Text teda jo, to jsem napsal sám. To byla samostatná činnost…
byl náročnej…dobrý“.

Zajímavý dotaz: Tak jak vypadá takový koncert z pohledu bubeníka? Jestli vzadu máš relativní klid od fanoušků a fanynek?

„Tak já nevím klid, spíš větší nervy mám, protože tam to všechno na mě stojí“.

Tohle asi málokdo ví. Tady je dobrý k tomu možná něco říct.

„Prostě jsem nervózní. Docela třeba 4-5 písniček než se uklidním. A stejně jsem furt nervózní, aby se něco neposralo, kolikrát ti vypadnou sluchátka, nebo odposlech, blána ti rupne zrovna, když nepotřebuješ.

Co se dělá v takovém případě?

„No v nejhorším případě se to musí rozebrat a postavit znova no…To se mi naštěstí nestalo, ale stát se to může, šlápneš na šlapák, rupne blána a pak je to v hajzlu, nemám druhej, to se musí vyměnit blána.

Aha,proč nemáš druhej?

„No protože by se tam nevešel“.

A naposled na Topfestu něco bylo, viď? Něco se zvukem.

„Jo myslíš na Slovensku? No vypadly sluchátka“.

A to vypadnou všem?

„Ne, jenom kytaristům…Já sem měl jinou šavli, tak naštěstí mě ne, ale jim vypadly, bys viděla, jak tam poletovali, nic neslyšeli. Takže průser“.

Takže to není pravda, že vzadu máš relativní klid. S tím souvisí další otázka: je koncert pro tebe fyzicky náročný?

„Je“.

Co děláš pro to, abys to zvládl?

„Mám zase kecat? (Smích) Že běhám a chodím do fitka?“

Ne, to nám nebude nikdo věřit.

„Tak tam napiš, že chodím do fitka denně 3x. Ne je to záhul, to je jasný. Ale dá se to vydržet. Tak mi před tím hrajeme, 2x-3x týdně zkoušíme. Takže tak měsíc, tak se do toho člověk dostane“.

Ještě takový dotaz: Nemrzelo Tě to někdy? Vzadu, Ty na ně vidíš a oni na Tebe ne. Myšleno asi na fanoušky.

„Tak o tom jsem nikdy nepřemýšlel, nevím, spíš na ně nevidím.“

A s tím souvisí další dotaz, když jako fanklub chceme setkání s kapelou.

„No hele tam to nešlo teďko na Slovensku, já nevím, jestli vám to někdo vysvětlil…“

Jo to se vysvětlilo.
„Tam bylo takový peklo, že my jsme se tam sami nemohli dostat, museli nás narvat do auta, narvat nám pásky, všichni nás pořád kontrolovali a tam nebylo jak technicky zorganizovat, aby vás tam někdo dostal, prostě to nešlo. Ten pořadatel se zbláznil a nešlo to nijak. I Panki tam stál asi půl hodiny před bránou, než šel svítit….

Jo, to mi Milan volal.

„Já vím, že ty lidi chudáci to odsrali, ale fakt to prostě nešlo.“

Tak říkáme jim to pokaždý, že na těch fesťákách, kde vy nejste organizátoři, kde to není vaše, že je to 50 na 50, že dopadne zvukovka. Já to mám většinou vykomunikovaný i s pořadatelem, ale vždy tam je podmínka, my vám to dovolíme, když vám to kapela dovolí, ale tady se mnou nikdo nemluvil. Bohužel.

„No tady si musel mít pásku a ještě něco na krku, tak hlídaný, že jsem si říkal, to není normální.“

Ještě jedna věc. Hodně lidí si myslí, že je čas se s Vámi sejít po koncertu. Ono to v nich asi doznívá, ten zážitek z koncertu, tak by nejradši zůstali a šli za vámi někam do zákulisí. Řekni k tomu něco.

„Hm, tak člověk na to nemá moc náladu, já tak hodinu, dvě nejradši sedím sám v rohu někde, vydejchávám to a vůbec nemám náladu se s někým bavit“.

A je to, myslíš, fyzická nebo psychická záležitost?

„Prostě jsem vyčerpanej, prostě mám toho plný brejle, nemám chuť s nikým se bavit. Blbě se to vysvětluje. Pak seš rád, že si dáš pár piv a seš rád, že to máš za sebou. A tak potom, když přijdeme do hospody, už je mi to jedno, ale v šatně to ne.“

Nedá mi to. Deska – takže odbočím trochu k Milanovi. Jaký to je? Čekáte teď vlastně na něj v podstatě.

„Je to peklo!“

A každou desku to tak je.

„Je, napíše to, nenapíše … Bude to dobrý, nebude to dobrý…Jenže on když není ve stresu, tak to nenapíše, no. Protože kdyby to šlo, tak to dávno má napsaný, když má čas, jenže on když nemá stres, tak to nenapíše. Dostane termín, stejně to nestihne. A ještě problém, aby to by pro něj dobrý.“

Občas zavolám jak je na tom, ale já ho nechci otravovat v žádném případě. To spíš zkouším Oťase, ale on je taky trošku nervák, viď?

„No on je úplnej nervák!“

Ty ne?

„Jsem, ale nejsem až tak labilní…Oťas je úplně labilní (smích).

A Tomáš?

„Tak to je flegmouš…“

Hele a jak je to s těma sluchátkama?

„Děte už někam!“

Vidím, že budem asi muset. Takže to je všechno, nebudeme tě více trápit, vypínám to. Děkujeme za pozvání a slibujeme, že budeš mít zase nějaký ten rok od nás pokoj. Loučíme se a Hurvajs zůstává.

P. S. Po Vypichu: Ahoj Hurvajs, tak jsem se dozvěděla, že celý úspěch koncertu na Vypichu visel na tobě? Je to pravda?

„No je.“

Že jsi měl všechno ve sluchátkách, celý jsi to odstartoval a pak už jsi nesměl uhnout ani o vteřinu?

„Ani o půl. Kdybych kdykoli během koncertu bouchnul o dobu vedle, tak by bylo všechno špatně, světla by svítily jinak a nikdo z nás už by to nedohonil.“

Tak to sis to moc neužil…

„Ale jo, trénovali jsme to půl roku, tak už jsem to uměl (smích). Nervozní jsem byl jak prase, ale bylo to dobrý, povedlo se to.“

To bylo a ty se teda nezdáš. S těma sluchátkama…Takže ahoj před operou! A máte s sebou klece?

No Comments

Post a Comment