Blog

Report z Malé Skály

Ahoj všem, kdo chodíte na tyto stránky, pročítáte jednotlivé sekce a baví vás sledovat, co se děje kolem Kabátů, i když je zrovna tzv.“okurková“ sezona.
Jsem velmi příjemně překvapena, že se v početných řadách fanoušků objevují lidí, kteří se nebojí přiznat, že se ocitli na prvním živém koncertě své oblíbené kapely. Ba dokonce se nerozpakují podělit o své dojmy a nevadí jim, že mohou být kdekým považováni za exoty v řadách rockerů. Tak mocný je vliv oné pětice chlapů, která bez okolků umí zvednout minimálně dvě generace z domovů a vylákat je sice do nepohodlí, zato do neopakovatelné atmosféry letního festivalu. S několika z nich jsem se setkala letos na Malé skále.
Nutno ovšem přiznat, že i fanklub byl na festivalu nováčkem. Nováčkem v tom smyslu, že jsme poprvé stáli tak trochu na „druhé straně“. Ale pěkně popořádku.
Představte si klasický kabátí scénář. Ten vypadá asi tak, že se někde (většinou ve zkušebně nebo v hospodě „U Krausky“) dohodne rámcový plán, většinou tak na půl roku, co bychom chtěli my jako fanoušci od kapely a kam až si nás kapela jako fanoušky pustí. Nálada bývá pracovní, ale optimistická a dlužno říci, že pánové souhlasí skoro se vším. Nic nezmění ani fakt, že se během toho půl roku změní úplně všechno.
Tentokrát však Ota s Milanem nastavili jasný scénář. Potřebujem dokončit desku, potřebujem čas, neplánujte žádný fotbal a žádné srazy, musíme makat. Sejdeme se na některým z fesťáků, to bude nejlepší. Fanklubácký tip na Topfest padl pro ne příliš ideální místo pro hromadná setkání. Vyhrála Terchová, protože jsou tam podle kapely mnohem lepší podmínky. Rozjeli jsme tedy akci Slovensko, i když ne pro každého to bylo finančně výhodné. Nicméně jinde nebylo možné se kapelou vidět, tedy ne tak, jak jsme potřebovali.
A pak přišel začátek června a hláška o Kabátu na Benátské. Trochu mě to udivilo, protože v tomto termínu měl být Tomáš na dovolené. Ale story o přerušených Tomášových dovolených už téměř zlidověly, takže po neoficiálním potvrzení od managementu to bylo víc než jasné. Kabát nenechal pořadatele jubilejní Benátské ve štychu, účast potvrdil a Tomáš? …jako vždycky
A my řešili, jak stihnout organizačně obě akce, protože bylo jasné, že část účastníků Terchové raději pojede na Malou Skálu. Rozhodnutí padlo rychle. Budeme-li propagovat fanklub na Slovensku, musíme i v Čechách. Dohodli jsme tedy s pořadateli prostor pro stánek jako kontaktní místo a protože jsme nechtěli rozpočet zatěžovat nákupem pavilonku, zaimprovizovali jsme opět s naším sedmimetrovým transparentem. Mimo rozdávání propagačních materiálů (Kabátoviny speciál pro Benátskou) jsme si dali za úkol pokusit se o improvizovaný srazík kapely s těmi, co nepojedou do Terchové. Bohužel pro nás, Panki jako vyjednavač byl pro tentokrát mimo, protože svítil. Bohudík pro návštěvníky akce, protože světelná show v podání Pink Panther lightning pod jeho taktovkou stála opravdu za to. Stejně jako vystoupení Kabátu, které neskutečně zaplnilo celé údolí. A musím říct, že hráli jak za mlada. Těšili jsme se na jejich dojmy, měli jsme spoustu otázek, ale věděli jsme, že to bude ještě dlouhé čekání.
Sraz fanoušků stál na Milanovi, neboť zbytek kapely měl o svém programu po vystoupení na Benátské jasno. Vipácký občerstvovací stan v backstage byl plánovaným cílem všech účinkujících a jejich all inclusiv hostů. Ostatně jak jinak. Benátská přece slavila narozky. Setkat se s kýmkoli v backstage nebyl pro držitele našich pásků celkem problém. Problém byl ten, že tam pochopitelně nedostanete všechny, kteří mají zájem. A základní problém – že bez pásky se tam nedostane nikdo. Jediná možnost byla – přivést kapelu na bránu. Pepa odjel, Hurvajs relaxoval v „šatně“ a Milan absencí Pankiho na sebe převzal část organizačních povinností, jako např. zajištění odvozu, řidiče, klíčů od aut atd. a samozřejmě rozhovorů a focení. No a kytaristi? Zkuste hádat…takže trochu potíž.
Přesto jsme po dohodnuté pauze vyrazili alespoň pro část kapely, ale nakonec jsme umluvili už jen Tomáše, zato k husarskému kousku. Zaručil se společně s námi za tři lidi bez opáskování, které securiťáci pustili do zóny za Oresi stage. Obávám, že pokud by se to dozvěděl promotér, okamžitě je vyhodí. Dokonce i Tomáš musel sundat čepku a nechat se identifikovat. A tak ti, co vydželi téměř dvouhodinové čekání, se podívali, jak to vypadá po vystoupení z „druhé strany“, vyrobili pár fotek a pospíchali se svými dojmy zpět. A my byli rádi, že si můžem dát konečně v klidu kafčo a podívat se, jak taková narozeninová ranní párty vypadá. Zábava byla výborná, někteří jedinci se chovali opravdu nekonvenčně a my se pomalu těšili na Slovensko.