Blog

Rozhovor s ochrankou

Se slovem ochranka se určitě každému z nás vybaví chlápek v černém se širokými rameny a drsným výrazem v obličeji. Se založenýma rukama stojí za zábradlím a bedlivě střeží, co se děje v kotli.

S jedním takovým drsňákem sedíme v pasáži u Hájků v Praze na Poříčí. Je šest hodin večer a vedle nás se právě otvírá kasíno. Objednaly jsme si kafe. Martin zpočátku působí trochu nervózním dojmem. Na rozdíl od nás mu totiž právě začíná pracovní doba (i když nám vlastně taky, ne?).

Takhle zblízka nepůsobí oním nepřístupným dojmem mužem z podpódia, naopak. Martin je sympaťák. Takže po úvodním entrée si pojďme popovídat s Martinem Břeněm, jedním z kluků, kteří střeží bezpečnost Kabátů.

Tak, Martine, co je u tebe nového? To je naše tradiční otázka, kterou každý rozhovor začínáme.
Tak u mě je to nová práce. Přesněji mám nové zaměstnání. První den jsem tady v Casinu. Mimo jiné.

Martine, jak ses vůbec dostal k povolání osobního bodyguarda?
Dříve jsem pracoval manuálně, ale už jen to, jakou mám postavu, mě přivedlo k tomu dělat tuto profesi.

Jaké předpoklady musí člověk, který chce dělat ochranku, splňovat a čím vším si musí projít? (Veronika)
Není to jen o velikosti člověka, je to také o tom, že musí mít něco v hlavě a musí něco umět.
Je dobré umět např. nějaké bojové umění, sport .. a tak.

No, když se podíváš na mně nebo na Evu, tak my bychom asi ochranku dělat nemohly?
(smích) Jasně, je to také o postavě, velikost a síla je důležitá.

Umíš nějaké bojové umění?
Jo, jo, dělal jsem zápas.

Koho všechno jsi měl možnost střežit? Vím, že hlídáš i Elán.
Samozřejmě Kabát, Elán, Leoš Mareš (například jeho svatbu jsme střežili), pohřeb Kočky a tak dále.

Měl někdo nějaké speciální požadavky?
Ne, ne všichni jsou v pohodě.

Tak kdo působí nejskromněji?
Tak určitě Kabáti. A vlastně Eláni také.

Prozraď něco zajímavého o Elánu.
Absolutně pohodová skupina, nevyžadují žádný komfort. Nemají s ničím problém.

Takže žádné hvězdné manýry? Kaviár na pokoj a tak?
Ne, ne, vůbec nic takového.

Teď jsi byl pracovně na mistrovství světa v Liberci. Jaké to bylo tam?
Krásný to bylo, lidi byli spokojení, všem se to líbilo, 14 dní sněžilo (smích). No bylo to dobrý. Akorát bylo nepříjemné, že fakt bez dvou dnů pořád sněžilo.

A ty jsi tam dělal konkrétně co?
Já jsem byl na Ještědu, měli jsme to rozdělené na dvě části, kolega měl spodek, já vršek – tam jak je věž, televize, prostě museli jsme kontrolovat, aby se tam dostali jen ti správní lidé a samozřejmě dohlížet na lidi pod sebou, aby dělali to, co mají.

Každého samozřejmě napadne, jak ses dostal právě ke Kabátům?
Přes kamaráda, který má agenturu a ta s nimi spolupracuje už velmi dlouho. Začal jsem u nich vlastně kdysi dávno hlídat na koncertech, konkrétně na nášlapech a pak jsem se postupně dostal k tomuhle.

A vy spolupracujete nějak s Pink Pantherem? Oni si vás nějak najímají nebo jak to vlastně je?
Známe se s Radkem Havlíčkem i s Pankim. Havlíček zavolá, když je potřeba, když se něco děje a vlastně všechno jde přes Pink Panther.

Zajímalo by mě, jestli jste na každý koncert nebo turné najímáni nebo jste snad v pracovním poměru? Jak to je?
Jasně, jsme najímáni. Pokud se jede nějaké turné, zavolají nám a my přijedeme. Takže jde o externí spolupráci?

Probíhá přímá komunikace mezi tebou a skupinou, nebo spíše požadavky přecházejí od kapely k manažerům a následně k tobě?
Ne, úplně normálně. Kluci si řeknou a my jedem. Tak to vezmeme třeba od hotelu.Tam si v podstatě dělá každý co chce, pak se řekne například ve dvě je odjezd na zvukovku, před druhou se sejdeme v recepci, naskáče se do aut a jede se na místo. Cesta zpátky na hotel probíhá úplně stejně. Na hotelu všichni relaxují a večer se opět třeba v sedm sejdeme v recepci a jede se na koncert. Není na tom co hledat zvláštního.

Kolik vás tam tak je?
Jezdíme čtyři.

Takže není to tak, že každý člen kapely má svého ochránce? (smích)
Néé, jeden hlídá vzadu (kudy chodí jen kapela), aby tam nikdo nevlezl. A tři jsou pak na nášlapech. Když kapela odchází z podia, tak jeden (od nášlapů) jde s nimi cestou do šatny.

Jste stále titíž nebo se nějak střídáte?
Nestřídáme se.

Můžeš nám popsat, jak probíhá turné nebo koncert z pohledu ochranky? Staráte se o jen o jejich bezpečnost nebo i o další věci? Tuším, že jim děláte například ještě řidiče…
Ano, děláme i řidiče, celé turné jsme je vozili. Na hotelu má každý svůj režim, když se ale někam jede, tak děláme řidiče. Před koncertem a po něm dbáme na to, aby se do šaten nikdo nedostal, aby kluci měli svůj klid, čas si oddechnout, převléknout se, říct si, jak všechno probíhalo a tak.

Takže si řídil i Jeep?
Ano samozřejmě. Když se podíváš dokument na DVD, tak tam si zrovna povídám s Milanem.

Kde všude jako jejich ochranka působíte? Je to záležitost čistě koncertů a turné? Po pravdě, když jsme se s nimi měli poprvé setkat osobně v jedné restauraci kvůli fanklubu, pomalu jsme očekávali, že přijdou v doprovodu ochranky…
(smích) Oni jsou normální… Ne, ne, jsou to čistě jen turné a koncerty.

Martine, z pohledu fanoušků nejste právě ti nejoblíbenější. Chápu, že se s některými nemůžete mazlit, ale nešlo by to občas trochu vlídněji? Máme zážitek s transparentem z Votvíráku. Jeden člověk nám povolil transparent si pověsit a těsně před koncertem naběhla ochranka a dost neurvalým způsobem ten transparent ze zábradlí strhla a celkem ho poničila. Nedalo by to z tvého pohledu řešit i jinak?
Někdy to nejde. Někomu to můžeš říct dvacetkrát vlídně a stejně to nepochopí.
Na Votvíráku jsem nebyl, takže nevím, takové věci je lepší řešit s Havlíčkem nebo nejlépe s organizátorem.

Jací jsou vůbec fanoušci Kabátů z pohledu ochranky?
Jsou na pohodu. Baví se, nedělají bordel.

Měl jsi nějaký skutečně dramatický zážitek s nějakým agresivním fanouškem? Jak řešíš konfliktní situace?
Nic zvláštního. Stane se, že se najdou takový jedinci (obecně, ne jen na koncertech Kabátů), kteří se opijí a pak dělají problémy, začne se ti to tam strkat, padne nějaká rána, ale to je normální. Někde je toho víc, někdy míň. Často to bývá na festech, tam je každý druhý vylitý jak váza a pak je problém. No, to dělá démon alkohol.
A občas nechápu ,,inteligentní“ rodiče, kteří si vezmou malé děti před nášlap. Když je hned na začátku upozorníš, že to není dobrý nápad, tak si nepřej slyšet, co ti kolikrát na to řeknou. A pak vidíš to finále, kdy ten dav to tlačí a on stojí zapřený a má co dělat, aby to dítě uchránil.
Někdy je to opravdu nevděčná práce.

Není lepší v tomto případě to dítě přehodit přes nášlap?
Ano, ano, dělá se to.

Chtěla jsem se zeptat, jak je to s podáváním vody v letních měsících lidem v prvních řadách, kteří tam stojí několik hodin. Je to vaše starost ?
Ne, ne to je věc pořadatele. Je to jedna z prvních věcí, na kterou se jich ptáme, jestli to mají zařízené a někteří ani o takové možnosti nevědí. Já myslím, že by to mělo fungovat všude.
Z druhé strany je to také věc lidí, kteří musí počítat s tím, že tam budou stát a mají mít svou vodu. U stánku lze koupit pití, sice bez víčka (z důvodu bezpečnosti, protože nezavřená láhev se hůř hází) , ale postarat by se měli lidi také sami.
A nedělá nám problém tu vodu lidem nabírat a podávat, když jí tam pořadatel má.

Co fanynky? Nezkoušejí různé fígle, aby se dostaly tam, kam nemají? (Veronika)
Tak to si teď vůbec neuvědomuji, ale asi ne, zatím jsem se s tím nesetkal.

Jsou nutná na koncertech ta zábradlí a z jakého důvodu se na zábradlí nesmí nic věšet, zajímá Kykinku.
Musí tam být. Dovedeš si představit, že by se ten dav navalil na podium? Hlavní důvodem proč nesmí nic být na zábradlí je bezpečnost. Pokud se něco začne dít, my potřebujeme mít rychlý a volný přístup k nášlapům, proto tam nesmí nic být. Například když někdo omdlí, musíme k němu dostat touto cestou, všechny ty batohy, lahve, bundy ti překážejí a my potřebujeme toho dotyčného co nejdříve vytáhnout a dostat ho k lékaři. Není čas něco řešit.

Rozhovor s Tebou děláme pro fanklub Kabátů, takže bychom si Tě rádi vyzpovídali především ke vztahu k nim. Takže: Jak vycházíš s kapelou, manažery a lidmi kolem Kabátů vůbec? S kapelou asi nelze mít čistě pracovní vztah…
Tak to musí říct především oni, já myslím, že dobře. Když s nimi trávíš více času například na turné, tak to nejde jen pracovně, řekl bych spíš, že je to takový pracovně kamarádský vztah.

S kým z kapely nebo z managementu vycházíš nejlíp?
Myslím, že se všemi vycházím stejně. Není problém udělat si srandu oni z nás, my z nich a tak.

Mají kluci nějaké zvláštní požadavky nebo snad hvězdné manýry? Podotýkám, že známe jejich názory na hvězdnou kariéru tady v Čechách, totiž že tady si na hvězdu ani hrát….
Ne, nepřijde mi, že by měli nějaké zvláštní požadavky.

Můžeš popsat nějaký nejlepší a nejhorší zážitek se skupinou?
Toho je tolik, že teď nevím co říct. Například super zážitek byla grilovačka na terase hotelu.
To je také v dokumentu. Když jsme se paní recepční ptali, jestli je problém si tam něco ogrilovat, tak říkala, že to není problém, ale pak když nás viděla jezdit s nákupními košíky do výtahu, tak se trošku zarazila. Pak ještě takový srandičky, jestli nevadí, když si tam uděláme ohňostroj a tak. Je toho hodně.

A nejhorší zážitek?
V naší práci ne, u nich to může být jedině že třeba nefunguje technika, tak jak má. Ale to není naše starost, my dbáme o bezpečnost, klid, aby koncert proběhl v pořádku a nikomu se nic nestalo.

A co Ty a jejich muzika? Posloucháš Kabáty?
No jasně, já jsem velký fanda. Úplně všechny cédéčka mám.

Veronika má prosbu, a to jestli bys popsal každého člena tak jak na tebe působí, jak je znáš.
Jsou v pohodě. Možná, že někdo třeba toho moc v autě nenakecá, ale to asi víte.

No jak vůbec taková cesta probíhá?
Záleží koho vezeš. Někdo kouří v autě, někdo ne, někdo povídá a někdo mlčí celou cestu.
Já jel s Milanem a povídali jsme si celou cestu. Kolega jel s Tomášem a Hurvajzem a to bylo ticho v autě.

A když jsou třeba koncerty na Slovensku, letíte s nimi nebo jedete sami autem?
Musíme jet autem, protože stejně pak z letiště na hotel a pak na koncert je auto potřeba.

Jak dlouho musíš vědět dopředu kdy Tě budou potřebovat?
Třeba u turné se to ví hodně dlouho dopředu, festy už jsou také známy již před prázdninami.
Nám stačí to vědět týden dopředu, ani ne. To je operativní. Když by mi zavolali, že je potřeba třeba zítra, tak v tom nevidím problém. Je to práce.

A dobrý?
Nestěžuji si, neměnil bych. Baví mě to.

Jak se chovají kluci, když si dávají oraz, nebo když je nikdo nesleduje?
Já nevím, asi leží, nebo koukají na televizi, já s nimi na pokoji nejsem.(smích)

No myslím, jestli třeba jdou po koncertě na pivo a tak.
Jak kdy. Když třeba koncert dobře dopadne, je nálada, tak jdou. A nerozlišují, jestli je to nějaká super hospoda, nebo nějaká čtyřka, prostě jdou.

No a kam se s nimi chystáš letos?
Letos? Letos je jen to jedno…

Martine, děkujeme za rozhovor.

Martin poděkoval nám a běžel zpátky za svou prací. Inu, nejen střežením bezpečí populárních osob živ je člověk. A jaké máme dojmy po rozhovoru s ochrankou? Martin odpovídal velice ochotně, bez dlouhého přemýšlení. Je vidět, že ho jeho práce baví. A prokázal neuvěřitelnou loajalitu vůči těm, které hlídá. Zkoušely jsme vytáhnout z něj nějakou „nadstandardní“ informaci, ale nedal se. Celkem razantně nám sdělil, že „i kdybych věděl, tak neřeknu“. Bylo zajímavé nahlédnout do života lidí na druhé straně zábradlí. A pro nás, pro fanoušky z kotle, z toho plyne docela zajímavá rada do koncertního života, která se dá shrnout do několika slov. Jak my k nim, tak oni k nám. Takže pro příště už budeme vědět, že se na ně nesmíme hned mračit a nadávat jim. Jsou tam pro bezpečí naše i kapely.

Monika