Blog

Rozhovor s Oťasem

Na rozhovor s Otou jsme se připravovali poměrně dlouho a pečlivě. Kromě blbnutí na koncertech a pár letmých setkání (Košťany, Wigwam, Opera) jsme ještě neměli tu čest (kromě Dana) s ním mluvit, takže nemáme tušení, do čeho to vlastně jdeme.

Už první kontakt s Otou po telefonu ale potvrdil jeho pověst kluka téměř do nepohody. Teď už máme po zkušebně o tom ale bude jiná reportáž), sedíme v útulném teple restaurace „ U Krausky “, která se začíná postupně plnit štamgasty.
Pouštíme se do rozhovoru s jedním s kytaristou Kabátů a první otázka je nasnadě:

Monika: Takže Oto, co je u tebe nového?
Teď zrovna jsem byl ve Vídni na koncertu jedny sedmdesátiletý paní, která se jmenuje Tina Turner. A bylo to moc dobrý. Zpívá ji to pořád dobře. No a jinak zkoušíme, zkoušíme. Takhle jsme v kapele nemakali už hodně dlouho.

Jak jsi strávil Vánoce? Kde Silvestr? Doma nebo na Slovensku?
Já Vánoce trávím pořád stejně, doma. Silvestr…jezdím do Košic na Slovensko, kde s přáteli už několikátej rok prostě vždycky posedíme.

Ráda bych chvilku náš rozhovor vedla především v linii Ota – fanoušek. Na tobě a Tomovi je vidět, že si při koncertech kontakt s fanoušky opravdu užíváte. Čím to je?
Tak víš co, jedinej smysl našeho činění je to, že to děláme pro fanoušky, bez fanoušků jsme – nic. A taky nás to pořád baví.

Proč ostatní nejsou tak kontaktní jako třeba ty a Tomáš?
Tak možná je to tím, že máme trošku víc volnosti, přece jenom Milan hodně zpívá vokály, tak je u mikrofonu, i když já teda často taky, Hurvajz ten sedí, ten se nemůže hnout a my s Tomášem se snažíme víc komunikovat s lidma. A je to i tím, že jsme na stranách, že máme takovej jakoby větší prostor. Každej si jakoby kočírujeme tu svoji stranu.

V návaznosti na předchozí otázku by mě zajímalo, jestli si při nebo po koncertě vyměňujete nějaké dojmy o lidech v publiku. Jestli se bavíte třeba :“ Viděl jsi tu holku v první řadě“, nebo „…co tamhleten šílel“ a tak…?
No tak to většinou probíhá (smích). Ne určitě!Ono je to totiž tak, že jakmile taková ta jiskra mezi pódiem a lidma nepřeskočí během prvních pár písniček, tak už většinou bejvá ta atmosféra na koncertě taková horší. Někdy to je hned, většinou je to tak
načasovaný. Ale většinou se bavíme o tom, jestli ty lidi jeli nebo ne, jestli jim nebyla zima a jak to probíhalo a tak.

Ve festivalových řádcích jsi psal o lidech, kteří s vámi obrážejí snad všechny akce. Teď si dovolím tě ocitovat: Zase musím poděkovat těm vytrvalcům z prvních řad, kteří s námi objíždějí snad všechny festy, což je úžasné. Oto, jak si můžeš ty tváře v tom šíleném množství lidí pamatovat?
No tak ono když těch festivalů bylo, já nevim, patnáct, tak na takovým pátým, šestým zjistíš, protože když ti pere světlo do očí, tak vidíš stejně jenom těch prvních pár řad, že už ty obličeje jsou ti povědomý.Tebe jsem třeba viděl… párkrát(smích). Byli tam s námi loni dva, ty jeli turné i festivaly, ti dva z jižních Čech, s těma barevnýma hlavama, tak ty nemůžeš přehlídnout, že jo, dokonce v Litoměřicích jsme je vytáhli na pódium, tam si s námi zazpívali Moderní děvče.

Máš vůbec představu, co jeden tvůj úsměv nebo pokývnutí, gesto dělá především s fanynkami? Někdy podle reakcí na kecárnách nebo chatu se mi vybavuje analogie s Beatles. Hysterie, ječení a omdlévání. Už vám sebou na koncertě některá holka švihla? Nebo i kluk (smích)?
Takhle my to nevnímáme vůbec, to se spíš týkalo jinejch kapel, fanynky a to… nás baví hrát, tak možná, že je na nás vidět, že si to užíváme.

Jaký máš ty konkrétně takový nejdramatičtější zážitek s fanynkami? Že by ti třeba týden nějaká bydlela před domem a tak…
To ne, to měl jenom Pepa, jednou, myslim…ale já nic takovýho nemám, že by mi jako stanoval někdo před barákem, to ne. My spíš jsme řikali, že na Lucii choděj holky a na nás choděj chlapi, jo(smích), i když to už teďka taky neplatí. Ale párkrát se mi stalo, že kluk v hospodě třeba za mnou přišel a chtěl si se mnou povídat, tak si s ním povídám chvilku a tím to hasne.

Jedna fanynka vyloženě prohlásila, že tebe vaši prostě museli dělat s radostí, že se pořád tak krásně usmíváš…
To já už si nepamatuju, jak to dělali(smích).

Nejde se nezeptat na otázku, která se prostě přímo nabízí: co tvoje žena, ta taky byla fanynka nebo je z úplně jiný branže?
Moje žena nebyla fanynka, ale její brácha s náma dokonce, když jsme jeli východoslovenský turné s deskou Colorado, tak jsme v Košicích šli do hospody, která se jmenovala Tuba, to byl takovej rockovej klub. Tak tenkrát tam se mnou s Milanem a Pepou, když jsme tam šli my tři na pivo, tak tam u stolu s náma seděl kluk, to byl brácha mojí manželky. Ale to ona si ani nemůže pamatovat, ona byla malinká ještě. Takže by mně ani ve snu nenapadlo, že si ségru toho chlapíka jednou vezmu za ženu.

Ještě mě tak napadlo: nedostals ten kontakt s fanoušky a fanynkami náhodu rozkazem od vedoucího kapely? Víš, tak jako jeden z nejhezčích kluků kapely jsi byl zvolen a když se něco pokazí, tak ty začneš flirtovat s publikem a tím se to zakamufluje?
Víš co, tak každej jsme jinej v tý kapele a když se o tom bavíme, já jsem vždycky razil heslo, že s lidma se musí komunikovat. Lidi chtěj taky něco vědět o kapele.
No a v Čechách hrát si na nějaký hvězdy, to je úplná blbost, prostě hrajeme, děláme to pro vás, takže je to vzájemný.

Tak a dost o fanynkách. Přejděme k jinému tématu. Co jsem se tak dozvěděla od členů fanklubu a nejen od nich, jsi považován za geniálního kytaristu.
Na to není odpověď, snažím se hrát, jak nejlíp umím.

O tvých začátcích s kytarou se bavit nebudeme, to je už dost profláklá záležitost. Takže spíš konkrétně: Petra (LesPaulik) by zajímalo, co používáš za krabky ke kytaře a jak hraješ sólo v Burlacích. A teď můžeš i lhát, protože já vůbec netuším, na co se Petr vlastně ptal, myslím s těmi krabičkami. Co takhle malé zasvěcení nás laiků…
Jako základní zvuk používám Marshalla JCM 800. Na sóla a různe vyhrávky používám pár efektů, zejména Digital Delay DD20, Tremolo Chorus a hlavně Wach pedál Cry baby od firmy Dunlop. No a sólo v Burlacích je přes Digital Delay a Wach pedál, kterej je nastavenej do určitý polohy. Takhle se to těžko vysvětluje.
Třeba ve slokách písničky Kdo ví jestli hraju přes to Tremolo (hodně ho používá Billy Gibbons ze ZZ Top).

Letos jste sbírali jednu cenu za druhou. Naposledy jste zvítězili v kategorii rock v RGM Cenách Óčka, sledoval jsi přímý přenos? Jaký máš pocit z toho, že vás od vítězství dělilo pouze 6 hlasů? On i Slavík letos byl dost těsný.
Já jsem tam nebyl, protože já jsem se to dozvěděl pozdě, kdy jsou ty ceny Óčka, já jsem byl na horách tejden, takže to jsme zrovna večer popíjeli s panem domácím a ráno jsem se mrknul do novin a tam bylo, že jsme vyhráli a obzvlášť mě těší, že to bylo v tý kategorii Rock. A že to bylo o šest hlasů? Tak vždycky nějak musíš vyhrát, ne?
I Slavíci byli těsný letos. Já vždycky těch cen, které dostaneme v tom roce, kdy jsme toho moc neudělali, tak si jich vážím o to víc. Asi je vidět, že ta přízeň publika i v čase, kdy toho moc neděláš, tak přetrvává. Každá výhra potěší.

A když jsme u toho slavíka, jak se vám líbilo to setkání před operou?
No to bylo naprosto úžasný, vy jste nám tam vytvořili krásnou kulisu. Fakt to bylo pěkný, jo.

Evita: Měl jsi dost trsátek?
Právě, že jsem neměl ani jedno!

Evita: Ale nějakou tu korunu jsi s sebou měl, ne?
Jo, tam jsem nějakýmu klukovi dával korunu…(smích).

Evita: Za toho jsme se chtěli omluvit. Na základě toho vzniklo na webu Dvanáctero přikázání fanouška o chování fanoušků ke kapele.

Monika: A co vůbec říkáš na fanklub?
No je to paráda. Víš, před lety jsme vždycky řešili, jak fungujou oficiální stránky, tam to je vždycky zasekaný, tohleto já osobně jedině vítám. Já jsem vždycky prosazoval to, aby se s lidma komunikovalo, takže tohle je pro mě krok vpřed.

Takže když se na vás takhle občas vrhneme ve snaze získat novinky, informace, rozhovory, tak se na nás nebudete zlobit?
V době mobilních telefonů a internetu, můžem cokoli, když si zavoláme, že toho a toho dne se prostě sejdem, tak není problém.

Super, moc díky.

Jsi znám svým zájmem o historii. Jak se ti to vůbec stalo a jak to, že zrovna historie? Jak víme, jedná se především o období druhé světové války.
To mám od svýho dědy, kterej mě a bráchu vedl prostě od malička k těmhle věcem. Mě zajímá hlavně česká historie, druhá světová válka, ale třeba i Lucemburkové, období husitských válek, prostě různý období z historie, který mně bavěj.

A jak to probíhá, to si to čteš?
No tak mám kamaráda nebo spíš kamarády, který to taky zajímá a se kterejma se o tom bavíme, dokonce jsem si i dopisoval s někým přes maila, ale mě to trvá dost dlouho, tak jsem to ukončil. Jasně, že mám doma hodně knížek, už to nemám kam dávat.

Evita: Ale proč zrovna historie, jako co se ti na tom líbí?
Jsou to spíš takový období, který mě zajímaj víc a některý míň.
Třeba lidi si říkali vždycky po každý válce, že už žádná nebude a přestali stavět opevnění a hrady, začala renesance, začali stavět zámky a přišla úplně nejstrašnější válka všech válek, třicetiletá, o který si mysleli, že už žádná nebude.
Mě na tom baví to, že kdyby se lidi poučili z chyb minulosti, tak by se víc ty chyby neopakovaly, ale bohužel tak to nebude, protože lidstvo pořád dokola opakuje ty stejný chyby, protože ta další generace už zapomene na to, co prožila ta předchozí a dnešním –náctiletejm vysvětlovat to, že nebyly v krámě banány, to je naprosto nadlidskej výkon.Já když jsem to vysvětloval svý neteři, tak mi řekla, proč jste pro ně nešli do Hypernovy…že jo. A je to 20 let, pouhých dvacet let! Prostě si myslím, že aspoň trošku by měl každej tu historii znát, aby se do budoucna neopakovaly ty stejný chyby.

Monika: Ale pojďme teď na dotazy od fanoušků, protože jich je hodně:
Moje Terezka se ptá: Pamatuješ si mě z O2 Arény?
Jo pamatuju, v první řadě byla! Mávala na mě něčím…nějakým papírem, něco držela v ruce.

Já vím, že jsem dostala od tebe vynadáno už v Košťanech, proč beru tak malé dítě do toho kraválu a nepomohla ani obhajoba, že se jedná o výchovu dorostu.

Duby (Josef Doubek) dotaz pojal trochu šířeji: Kdysi dávno, to u nás na horách žili ještě Krušnohorci, jsem v jednom rozhovoru zaregistroval takovou Otovu sázku (aspoň mám dojem že to byl Ota) se spolužákem. Myslím, že to bylo na základce, že se vsadil, že až bude velkej, vyhraje českýho slavíka. Mám takovej pocit, že sázka byla o tatranku, čokoládu nebo něco podobnýho. Mám se zeptat, jestli jsi už dostal svojí sladkou výhru.
Ne to se spletl, to byl Milan.

A druhá otázka od Dubyho: Kdysi dávno za socialismu se konala soutěž zvaná Rockfest. Někdy mezi roky 1985-1989 (menší rozpětí let nedám) se jedno kolo soutěže konalo v Teplicích v Proboštovské sportovní hale. Přesnější datum by možná dodala Evitka, taky to nemá daleko. Byla to okresní kola, pak krajský a nakonec finále v Praze. Vznikly z toho dvě LP desky s názvem Rock mapa.Je tam i Kabát s písničkou Koleda, koleda Štěpáne. Tehdejšího okresního kola se účastnil i začínající Kabát. Dubyho vetchá paměť prý dá dohromady, že tam Pepa pobíhal s nějakou svářecí kuklou, pak měl takovou nějakou čepici a dlouhej kožich (snad) – Monika pozn. Neplete si to s Marešem (smích)? Mám se zeptat na tohle období festiválků, soutěží atd. a jestli si náhodu nevzpomeneš, jaké písničky jste tehdy zahráli. Nedávno prý Duby měl možnost mluvit s klukama z karlovarské skupiny Coda a docela se dohodli na tom, že tehdy dohromady nic nebylo, ale muzika se hrála dobrá (Vitacit, Citron, Titanic, atd.)
Já jsem v tý době hrál v jedný kapele, která se v tý době zúčastňovala těchhle rockfestů, ale zase se plete, protože ta rockmapa, tyhle dvě edice, ty neměly s rockfestama nic společnýho.To byla iniciativa Petra Jandy v tý době, nezapomeň, že byl socialismus…tak Petr Janda byl člověk, co dokázal i takovejm amatérskejm kapelám natočit třeba singl. A to byl případ Kabátu.
V tý době tý rockmapy, nebyl jsem v Kabátu ani já ani Tomáš, byl tam kytarista, kterej se jmenoval Jirka Bušek. A byl tam jenom jeden kytarista v tý době.
Tenhle ten singl, tam byly písničky Spadla klec a Koleda, koleda.

Holky Dášu (dagte) a Verču by zajímalo, jestli holduješ zimním sportům, na čem jezdíš (lyže, prkno, sáňky apod.) a jestli dáváš přednost našim nebo zahraničním horám? Jsi věrný jednomu místu nebo to měníš?
Dávám přednost našim horám, jsem věrnej Krušnejm horám a Jeseníkům, zatím… a jezdím sjezdovky, ale radši mám běžky. Já mám rád, když si člověk trochu hrábne a je to trochu fyzička.Ty sjezdovky jezdim jenom kvůli manželce, protože mě to přijde jenom nahoru dolu, nahoru dolu, mě to moc jako neoslovilo, ale jezdím…ale běžky mě bavěj víc.

Jak je to vůbec mezi Tebou a sportem? Ve fotbale fandíš Teplicím. Evču by zajímalo, jestli fandíš i nějakému zahraničnímu klubu?
Tak já jezdím na horským kole, přes zimu chodím do posilovny občas, když mi rupne v kouli a jinak jezdíme s kamarádem Jurou na zajímavý fotbaly ven.Tak loni jsem byl na Manchester United s Liverpoolem, takže většinou sleduju to mužstvo, kde jsem byl, tak těm klubům fandím.Nebo ne fandím, ale sleduju ho. Jednou hráli Teplice třetí kolo poháru UEFA na Celtic Glasgow, tam jsme tam s Tomášem jeli, takže sleduju i ten Celtic.

Teď to bude trochu ostřejší…
Dáša si taky vzpomněla na jeden článek z kabát-fans z roku 1998 a ptá se, jestli je pravda, že jste bejvali zlitý tak, že jste padali do publika nebo že jste nemohli shodnout na písničce, každej jste začal hrát jinou. Moc jí to prý pobavilo. Takže teď máš prostor se přiznat, jak to vlastně bývalo.
Jo, je to pravda…Mě se jednou stalo, to si pamatuju přesně, to bylo někde na festivalu u Rakovníka, někdo měl narozeniny a já jsem se prostě vožral jako hovado a spad jsem do lidí a tenkrát to byla výhoda, že jsme neměli vysílačky a technici po tom kabelu zjistili, kde jsem, vlezli tam a tak mě našli. A o Hurvajzovi, dneska už by to nešlo, dneska už si to člověk nemůže ani dovolit, je to všechno takový profesionálnější, Hurvajz jednou usnul na bubnu. Jsme hráli a najednou ticho za náma… a Hurvajz spal.

Evita: Tak to byl vpravdě husarský kousek!Já bych se taky připojila s jednou historkou, bylo to v Teplicích na zimáku, když jste měli to kulatý pódium, tak jeden z kytaristů spadl do takový černý díry…
Na tom kulatým pódiu, to bylo turné Suma sumárum, a tam byly takový dvě černý díry pro techniky, protože tam nikde jinde nemohly bejt, protože všude okolo byli lidi. Ale to nebylo kvůli opilství, to bylo kvůli tomu, že Tomáš nevidí…

Takže Tomáš to byl…
(smích) no kdo jinej, že jo…on prostě udělal krok do prázdna a zmizel. Ale musim se ho zase zastat, že i když zmizel – a my jsme to viděli nejčernějš, jak to vypadalo – tak hrál dál, hrál furt a oni ho vysadili a von furt hrál a nikdo si ničeho nevšim!

Úctyhodný výkon…

Monika: Milan Valenta alias Palec se ptá, jestli by mu nenechal jednu ze svých kšiltovek? Jsi jeho velký vzor a vzkazuje, že máš nenapodobitelná sóla. Jsi pro něj nejlepší kytarista u nás. Přeje ti hlavně pevné zdraví, protože bez toho to nejde. Tak jak to bude s tou kšiltovkou? (smích).
Že mu děkuju…že je to od něj hezký a že mu jednu pošlu.

Jinak tenhle kluk kandiduje na tvýho horkýho dvojníka…
No ono se říká,že každej máme svýho dvojníka, někdo třeba támhle v Argentině a někdo třeba vedle v ulici, ale prý každej.

V souvislosti s tím chceme na fanklubáckým webu vyhlásit soutěž o vaše dvojníky, tak jsme docela zvědaví, jak to dopadne…kolik se jich“vás“najde.

Když už jsme u těch pokrývek hlavy. Víme, že nejraději nosíš kšiltovky. Nejen tady Evču by zajímalo, jakou značku (když to prozradíš). Nezkoušel jsi vyměnit kšiltovku třeba za šátek?
Když to nebude reklama, tak je to PALL MALL, je to tadyhleta značka…jak mám tady tuhle mikinu.

A jestli si nezkoušel vyměnit kšiltovku třeba za šátek…?
No kdysi dávno, ale to nedělalo dobrotu. Já jsem kšiltovku nasadil, když jsem se ostříhal a byla mi pak zima na hlavu a už jsem ji nesundal.

A kdy to bylo?
Myslím, že to bylo v roce 2000.

Evita: Taky jsem tě viděla v klobouku na pár koncertech…
No ale v tom jsem se necejtil vůbec dobře. To mi poradil náš kamarád Pepa Kocman, kterej nám občas radil, co na sebe, já si ho párkrát vzal,ale nebylo to dobrý pro mě.

Monika: A teď telegraficky, máme před sebou ještě hodně otázek, možná se ani na všechny nedostane… Nejvíc otázek na tebe poslala Veronika (Boruska). Tak jedeme:
Jaký zážitek s Kabátama bys označil za nejlepší a jaký za nehorší?
Za nejlepší považuju to, že jsme v týhle partě vydrželi pět stejných lidí už x let a že si ještě máme furt co říct a že mezi náma není žádnej blbec.
Nejhorší…no to je těžký, ale bylo jedno období okolo roku 96 okolo desky Země plná trpaslíků, kdy jsme spolupracovali s určitýma lidma, se kterýma bych už spolupracovat nechtěl a to jsem měl strach o kapelu. Ale to už je pryč.

Jakou školu jsi vystudoval?
Já mám čtyřletej obor zakončenej maturitou, Střední učiliště železniční, tady někde v Trnovanech to bylo, ale už je zbouraný, bohužel už není…

Jakou nejšílenější věc jsi v životě udělal?
Asi když jsme hráli emigrantům v Americe, tak jsem v tom Universal parku v Orlandu vlezl na takovou věc, která tě vystřelí do vzduchu, nahoře se chvilku zastavíš a pak volným pádem padáš dolů. A nalákal jsem tam i Milana a ještě svojí manželku a ty mi dodneška za to nadávají, protože i mě fakt bylo špatně a to mám tyhle atrakce rád.Bylo to hrozný.

Co bys dělal, kdybys nebyl kytarista Kabátů?
To nevim…Já jsem šel na ten učňák proto, že už jsem věděl, že chci hrát a řek jsem mámě, vyber mi cokoli co je blízko, hlavně ať můžu hrát a nemusím nikam dojíždět.
Prostě od dvanácti let vím, že chci hrát. Nic jinýho jsem nikdy dělat nechtěl.

Jakým způsobem pociťuješ svou popularitu a jestli vůbec? Poznávají tě lidi v obchodech nebo venku?
Ne, já s tím problém nemám, myslím si, že ten problém může mít Pepa, protože je často v bulváru, ale to je jedna z věcí, který si obrovsky vážím, že nám čtyřem v podstatě ten bulvár dává pokoj a já s tím problém nemám.

Máš nějakou oblíbenou Kabátí píseň, kterou hraješ nejraději a naopak?
Tak víš co, jsou třeba písničky typu Moderní děvče nebo Žízeň, u kterých si po těch dvaceti letech řekneš Panebože…, ale na druhou stranu zaplať pámbu za ně, to by Rolling Stones nemohli hrát Satisfaction padesát let, že jo. Já jsem rád za každou písničku, která se nám povede. Ale já mám rád takový pro nás rockery spíš netradiční volnější pecky jako je Šaman a Ďábel a syn. A taky se mi líbí, když zpívá Milan. Takže každou desku ho tlačím, aby aspoň jednu nazpíval, on nechce, dokonce nosím takový písničky typu, aby mu sedly, ale vždycky to dopadne tak, že nakonec nezpívá. A musim říct, že velice se mi líbí z poslední desky jak Pepa nazpíval Burlaky, velice se mu povedli.

K tomu Milanovi, čas od času probíhá na obou webech diskuze na téma megakoncert. Lidi by uvítali, kdyby tam měl Milan blok „svejch“ písniček, který by zazpíval, co ty tomu říkáš? Přidáš se k nám?
To jo, ale to neprojde, protože zpěvák Kabátu je Pepa…to ne. To Milan vždycky když už byly vyčerpaný všechny možnosti, třeba jako Ďábel a syn, jo, tak sedl a nazpíval to, ale to bylo přemlouvání…I přesto, když jsem to psal, tak jsem věděl, že by to měl zpívat Milan, od začátku to vím, od zkušebny, ale zpěvák je Pepa, to prostě ne.
Leda, že by si dal něco jak maj Stouni, že Jagger odejde, dvě písničky dá Richards, tak dvě písničky by mohl dát, aby si Pepa odpočinul nebo se převlikl, protože Pepa tam toho nalítá nejvíc, ale nějakej blok svejch věcí, to ne.

Ale lidem by udělal hodně velkou radost, hodně se o tom diskutuje v současný době.Třeba takovej Ohroženej druh, ten nikde neslyšíš.
Jo, to je taky dobrá pecka.

Co ty a tetování? V jednom starším rozhovoru jsi uvedl, že se ti tetování líbí, ale prozatím jsi nenašel vhodný motiv, který by sis nechal na tělo udělat na celý život, tak jak? Stále hledáš….?
Tetování nemám a asi výhledově mít nebudu. Ale řikám, viděl jsem jedno opravdu hezký tetování, jeden můj kamarád má od Josefa Lady přes celý záda vytetovanou hospodskou rvačku, ale v barvě a dokonale a přesně, jak to Lada nakreslil. Tak to se mi opravdu hodně líbilo i jako nápad.

Jindra Čejka, jeden z nejmladších členů FK Tě moc zdraví a vzkazuje Ti, že Tě má moc rád, posílá pozdrav od Kutné Hory. Zajímalo by ho, jak trávíš svůj normální běžný den, co celý den děláš.
Zrovna teďko si pouštím všechny nápady za poslední dva roky od Corridy, co jsem si doma nastřádal, protože jsme teď ve stádiu intenzivního zkoušení, dělání novejch písniček a tak zvaně to selektuju, takže dopoledne vlastně dělám to, že probírám ty svoje nápady, abych věděl, co přinesu na zkušebnu a s čím mě kluci hned vyhodí samozřejmě (smích), no a pak ještě se snažím věnovat rodině. Večer třeba.

Evita: Prosím tě, jak tě můžou vyhodit s nějakým nápadem? Nebo že se necháš, já to nechápu
Tak třeba letos jsme zvolili takovej systém, že se sejdeme u Tomáše doma, že si to protřídíme, takový „domácí zkoušky“, já, Milan a Tomáš, abychom na zkušebnu nosili už ty přebraný dobrý nápady, jo. A včera zrovna jedna písnička šla kouřit po minutě!

Evita: Jak je to možný? To je tak blbá nebo co?
(úsměv)No néé, prostě nesedne, to se stává, to je osud, každý takový písničky.

Evita: …a kde končej?
V koši.No občas se to stane, že se ještě snažím ji předělat, ale málokdy…

Monika: Kam vůbec chodíš pro inspiraci?
To nevim. Buď přijde nebo nepřijde, no. Většinou je to o tom, že když hodně chceš a tlačíš na pilu, tak nepřijde nic , když pak se tomu nevěnuješ a najednou vezmeš kytaru a něco přijde.Třeba Burlaky jsem měl na gauči v obýváku za dvě minuty komplet hotový , jak jsou. Taková písnička přijde třeba jen jednou za čas, někomu nikdy, někomu třeba jednou za život…

…a taťku Čejku zase jestli máš rád Budvar a jestli radši 10 nebo 12.
No Budvar mám hodně rád, ale mám o něj strach trošku, protože když jsme tam byli na exkurzi asi před třemi lety, tak nám ten sládek říkal, že jak je chtěj prodat, tak mají trošičku strach, co s nimi bude, protože jeden z prvních zájemců je ten falešnej americkej Budvar, takže mají obavy o budoucnost. Tak kdyby náhodou se s ním něco dělo, tak musíme do ulic a bojovat za Budvar! (smích).

Rocker007 (Lukáš) se ptá:
Trochu navážu na ty otázky, jestli si pamatuješ na fanoušky… pamatuješ si vůbec ještě na svoje první koncerty s Kabátem tady v Teplicích a okolí? Nemrzí tě, že už to není taková ,,svoboda“?
No jasně, že si pamatuju, když jsme začínali hrát tady ty zábavy, Duchcov a okolí, tak to bývalo dobrý. Protože to, co říkal třeba Petr Janda, že pro něj byly šedesátý léta, tak pro mě nebo pro nás to byly ty devadesátý, že jo. Padl bolševismus a byla euforie, paráda. A hrozně rychle utekly ta devadesátý roky, celý.

Jirka Adámek (alias Kabát) se ptá, jaké máš dojmy z dema Orgasmus a jestli nechystáte nějaké přezpívání tohoto vcelku oblíbeného alba (oblíbeného díky možnosti stáhnutí z fan webu).
No víš, co…tenkrát se hrála úplně jiná muzika. Jako poslech jsem si to, my jsme natočili ještě jeden demosnímek před první deskou a ten nevím, kam se ani poděl, ale hráli jsme hrozně rychle, jsem zjistil. Takže nevim. Kapela se vyvíjí a je dobře, že se vyvíjí a já se moc v tomhle dozadu nedívám.

Jo? A jak teda vypadá představa tvého života za 30 – 40 let?
To nevim. Já žiju přítomností, většinou, když jsem začal plánovat, tak to skončilo úplně jinak a tak se prostě snažím žít přítomností, nedělat kraviny, nedělat sviňárny. Sám před sebou mít čistý svědomí. Pak se to člověku vyplácí. Když se chováš slušně, tak se k tobě chová slušně i to okolí, je to jak bumerang, že jo. To je důležitý.

Na oficiálních stránkách máš uvedeno, že tvoji oblíbení interpreti jsou The Beatles, Nohavica, AC/DC atd. Změnilo se něco?
Nohavica mě trošku zklamal s poslední deskou, že hned tam brečí v první písničce a to bych od něj nečekal, i když mám ho pořád rád, protože jasně, je to pořád Nohavica.
Beatles mám rád komplet všechny a AC/DC taky.

Co si takhle pouštíš, když jedeš v autě třeba?
Když jsem nasranej nebo mě něco vytočí, tak si pustím Rammstein, ten živák mě baví, jmenuje se Völkerball, teď jsem vyštrachal starý desky Queenů, to je trošku art, takový složitější, a když na pohodu, tak si pustím Pogues, to je taková irská kapela.
A zrovna teď se mi hodně líbí poslední album dánský kapely D.A.D.

A co český kapely?
Český kapely…dřív se mi líbily Wanastovky v devadesátých letech, mě se líbí, jak zpívá Kodym, barva hlasu jeho, trošku mě taky zklamali tou deskou poslední, jsem čekal, že bude rockovější, protože oni vždycky byli taková rocková alternativa tý Lucii, tak ty se mi líbili dřív. První deska Divokýho Billa se mi líbila taky a dobře a po svým to dělá Daniel Landa.

Evita: Někde jsem četla že se ti líbili Ramones, to je trochu do punku, ne?
Ty se líběj Milanovi. Když punk, tak mě se líběj The Dead Kennedys, Holiday in Cambodia, ta deska, jo a ještě se mi líbily Clash, taky jedna deska Combat Rock.
Taky se mi líbily slovenský party, třeba Slobodná Európa ty toho v poslední době ale moc nenatočili a ještě se mi líbila rozpadlá kapela Iné kafé, ty s náma dokonce jeli turné jako předkapela jednou a ten Vratko se stal pilotem, no ona ho normálně přestala bavit muzika a začal studovat na pilota a teď lítá cestovním letadlem. Tak ty se mi líbili hodně. Měli i dobrý texty a docela dobrý nápady i melodický linky zpěvový a to se mi líbilo.

Co Ota a internet? Jsou přátelé nebo spíše nepřátelé? (Petr Lipár Lipi)
No tak já moc počítačovej nejsem, já si raděj otevřu tu knížku, jako nejnutnější věci udělám, když mi někdo napíše na maila, tak mu odpovím, ale jako že bych trávil u internetu hodně času, tak to vůbec ne, opravdu. Mrknu na svoji stránku, mrknu na idnes na zprávy a tím to hasne. Nebo třeba online přenosy na idnes, když třeba Teplice hrajou a já tam nejsem, tak to sleduju na internetu.Kolikrát je to napínavější než v televizi, protože to člověk nevidí.

Počkej, zmínil jsi četbu, tak co zrovna čteš?
Teďko jsem zrovna rozečet od paní Boučkové Rok Kohouta, jak adoptovala ty dva rómský kluky a má teď takový výchovný problémy, je to docela zábavná knížka. Byla i u Krause v Uvolněte se, prosím. Tereza Boučková, dcera Pavla Kohouta, oba jsou chartisti, měli oba dva problémy za bolševika, že byli v chartě a ona teď napsala tuhle knížku, která je v podstatě jakoby její deník. Je to hodně zajímavý, o tom, jak se kdo rodí s určitými dispozicemi a tak.
Já mám totiž rozečteno třeba pět knížek najednou a podle toho, jakou mám náladu, tak po tý sáhnu. Já to střídám třeba s Deníkem Ludvíka Svobody, to byl náš prezident, to je prostě válečnej deník, kde je spousta věcí, co jsme se neučili, taky zajímavá knížka.
Můj oblíbenej cizí spisovatel je Ken Follett, je to Angličan a je to jeden z nejprodávanějších autorů, napsal třeba Pilíře země a to je třeba o tom, jak se stavěly gotický katedrály, jak se vlastně přišlo na to, jak se mají stavět.

Rocker007: A co třeba Dan Brown? Andělé a démoni a hlavně Šifra mistra Leonarda.
To jsem četl, ale mě to přišlo takový prvoplánový, aby to za každou cenu vyvolalo senzaci, skandál, debatu…Jako čtivý to je, hezký, ale pak jsem viděl film a ten se mi vůbec nelíbil, ale ten problém mám všude, kde čtu první knížku. Ten samej problém jsem měl s Hrabalem (Obsluhoval jsem anglického krále), člověk si to vyfantazíruje a já jsem byl třeba zklamanej z hlavního hrdiny. Třeba kluci, co to nečetli, mluvili jinak. Třeba Milanovi se ten film líbil. Já to měl se vším, i s Černejma baronama i s Tankovým praporem, že jsem bohužel vždycky první četl knížku.

Můžem se pomalu vrátit zpátky na web?
Evitu za fanklub zajímá, zda máš zájem a čas (nejspíš po desce a po koncertě) zahájit spolupráci na realizaci kytarové školy na webovkách fanklubu. Jednalo by se o podobný projekt jako mají svých stránkách např. Wohnouti. Jde o to, zda bys měl zájem, i když je to převzatý nápad.
Myslíš, že bych tam ukazoval nějaký naše písničky, jak se hrajou a tak, jo?
Já mám na to trochu jinej názor, protože většinou když jsem pak slyšel hrát nějakýho kluka, kterej chodil do školy nebo ho někdo učil, tak pak hrál jako ten učitel. Já vždycky říkám všem, hraj tak nebo zpívej tak, jak ti zobák narost a tak, jak tobě to vyhovuje.

Tak pro někoho je to motivace a inspirace třeba, že jo.
Ono v osmdesátejch letech vycházely ty videoškoly heavymetalovejch kytaristů a pak ty kytaristi všichni hráli stejně, dneska nerozeznám, kdo tam hraje. Briana Maye z Queenů poznáš, Billy Gibbons ze ZZ Top poznáš po dvou taktech, a pak je spousta kytaristů, který hrajou všichni hrozně podobně a nepoznáš je. Nebo Edge z U2 taky poznáš okamžitě.

Takže podle tebe obecně je to spíš na škodu rozvoje muziky a kytaristů?
Ať každej hraje jak sám uzná za vhodný, jo poradit jo, ale učit se a kopírovat někoho styl, je blbost. Pak nebudeš hrát jako ty, ale jako někdo.

Na závěr ještě trochu odlehčíme.
Evita: občas mě překvapí na podiu takové, řekněme „nepříliš rockové krokové variace“ v tvém podání. Je to aranž nebo v tobě dříme výjimečný pohybový talent, který se v nestřeženém okamžiku projeví?
Já se právě nemůžu na sebe dívat, to má asi většina lidí…že se na sebe nemůžeš podívat, ale nevim, já si to neuvědomuju, je to spíš takový mimovolný…

A ještě na závěr, podle mého názoru jsi nejlépe oblékaný člen kapely Kabát.
Hezký, děkuju!

No to nemáš za co, ale teď třeba nevím, může za to víc Kocman nebo ty nebo tvoje manželka?
Je to nejvíc moje manželka. Tý řeknu vždycky, hele už nemám rifle, je třeba, aby si se mnou šla (smích) a něco mi vybrala.
Mám oblíbený krámy a značku, jeden v Praze, jeden v Košicích, kam vždycky přijdu, já moc nevydržím v těch kabinkách to zkoušení, protože já na to nemám moc nervy, jo…a potřebuju rychle odejít s nějakýma hadrama. Takže třeba v těch Košicích mám krám, kde vždycky, když tam přijdu, něco koupím, sedí to a můžu rychle vypadnout.

Tak díky, z mý strany všechno…nechcete se ještě na něco zeptat? Bylo to vyčerpávající…pro Otu a pro baterii určitě:-) Děkujeme.

Ota dostál své pověsti báječného kluka. Odpovídal skutečně poctivě a s velkou zodpovědností. Pokud jsme ho nějakou otázkou mimoděk překvapili, nedal to na sobě vůbec znát.

Oto, děkujeme. A jako každého i Tebe žádáme o prominutí našeho amatérismu. Děláme to pro fanklub a děláme to srdcem.

Evita a Monika