Blog

Tak Vánoční koncert v O2 už je bohužel za námi….

Tak Vánoční koncert v O2 už je bohužel za námi. Ale stálo to za to. Jako první do Prahy dorazila slovenská sekce a ladili formu v hospůdce blízko O2. Ostatní se různě sjížděli během dne. Někteří měli to štěstí, že se mohli podívat na zvukovku pořádanou O2 pro výherce soutěže, tak snad kapela pochopila, že se nás jen tak nezbaví, i na akci, kde zvukovka pro fanklub není zrovna možná. Během dopoledne a brzkýho odpoledne jsme se postupně přidali k našim slovenským členům v hospůdce Na nádraží, kterou dobře vybrala a zamluvila Sharka. Byli tam bezvadní. Měli pro nás jídelní lístek s nadpisem KABÁT a hráli KABÁTY místo odrhovaček v rádiu, což bylo super navození atmosféry. Někteří nedočkavci ani do hospody nedorazili a kolem třetí hlásili od O2, že už jsou u koridorů lidi, takže drží pozice. Tak jsme se pěkně spravedlivě rozdělili a někteří pokračovali v „kabátím“ duchu v hospodě a někteří jsme šli ke koridorům. Dobrá nálada ale nechyběla ani tady, protože nebyl naštěstí ani mráz ani žádná jiná přírodní vypečenost. Zahřívali jsme se Míši Becherovkou a mohli odbíhat do Harfy pro zásoby a nebo naopak se zásobami odskočit. Když už nám bylo po zbytku smutno, tak jsme jim začali přes fcb a sms „vyhrožovat“, že kdo sedí v hospodě, tak potom stojí uprostřed. Zabralo to a za chvíli jsme byli u koridorů v plným počtu. Už to docela houstlo, takže šlo fakt o boj o první lajnu. Prohlídky byly docela přísný, i když nikdo neměl hlavu zabalenou hadrem. Takže jsem díky tomu přišla snadno k nožíku a pánskému „dežodorantu“. Měla jsem totiž v Harfě zaparkovaný auto a když jsem si tam nesla tašku, abych se nezdržovala moc podrobnou prohlídkou u securiťáka, tak si Věrka ke mě hodila zavírací nožík, protože by jí ho sebrali a Pavel svůj deodorant. No Věrka se asi chystala na nějakou výpravu se skautama, protože pak našla v kabelce ještě pinzetu 🙂 a tu asi musela vyhodit. Běh na první lajnu se vydařil, na schodech se nikdo nezabil. Při vbíhání na plochu jsem ocenila Sharku, že dělá regulovčíka, ale pak jsem zjistila, že tam nestojí, aby nás navigovala, ale že ztratila Davida. No naštěstí se šťastně našli. Takže jsme obsadili, zhruba uprostřed před pódiem, první a druhou lajnu a čas si krátili focením, klábosením a máváním na slovenský členy, kteří měli místa k sezení. Čas se vlekl a ve 20 hodin pořád nic. Začali, myslím, nějak před půl 9. – nekoukala jsem na hodinky. Pepa se pak omlouval, ze se z bezpečnostních důvodů protáhly kontroly diváků, takže se čekalo, aby nikdo nebyl ještě za branami a Kabáti už jeli naplno. První, co jsme mohli vidět, bylo video, kde ti naši kluci ukazovali tu svou multiplatinu DPDN a děkovali. Gratulujeme, je fakt zasloužená. A už jsme se dočkali. Kabáti to rozjeli a koncert byl super, nabitej, skvělej, jako vždycky. Škoda jen, že byl stejný setlist jako na turné 2015, takže jsme sice mohli zase vidět skvělýho Rafana a krásnou Alici, ale asi jsme tak trochu čekali nějaký pecky z DPDN, který jsme ještě naživo neslyšleli nebo něco staršího, co taky dlouho nehráli. Ale za mě i tak super. Já si je užiju snad i kdybych poslouchala dokola jen dva songy. Přisli mi děsně uvolněný a v pohodě, za což teda klobouk dolů, když je čeká ještě páteční nářez v Brně.