Blog

Tlustá Berta a Kabátí melouny

Měsíc červen bych nazvala „měsícem kabátí pohromy“. Totiž hned tři členové tohoto ansámblu mají důvod k oslavě. 11. června má narozeniny Ota, 18.června slaví Milan svátek a Pepa se narodil 21.června.

To si fanklub samozřejmě nemohl nechat ujít, aby pro oslavence nevymyslel nějaké pikantní dárky. Zejména Otu jsme chtěli překvapit u příležitosti jeho čtyřicátin.Padaly různé návrhy, ale celkem rychle se ujal ten, který navrhla Alica. Protože rád jezdí na kole, bylo rozhodnuto nechat nu vyrobit cyklistický dres přímo na míru. Tohoto úkolu se ujala Alica a nechala ušít dres v barvách Oťasova kola (což nenápadně vyzvěděla u samotného Oty), na rukávu se skvěla krásná čtyřicítka a na zádech nápis OTA a obrázek jeho oblíbené kytary. Tento dar jsme se rozhodli ukrýt do starého vojenského ešusu z výzbroje německé armády (podtrhuje zájem o historii, zejména o druhou světovou válku), která bude uschována ve vydlabaném melounu.
Zbývalo vymyslet dárky pro Milana a Pepu. U Milana bylo jasné, že musí jít o nějakou „rybí specialitu“ a tak mě napadlo, že by nebyla od věci Zlatá rybka. Jenže zlatých rybek, co splní tři přání jsou plné pohádky a tak jsme to vylepšili na zlatou rybku, co neplní tři přání. Zbývalo jen ušít rybku, uříznout klacek a navázat na silon rybářský háček. To byl ovšem háček, protože to neumím a nejméně 5x jsem si ten zatracený drát vrazila pod kůži.
Pepa je podle čínského horoskopu narozen ve znamení hada a má i hadí tetování. Od hada jsme ale nakonec upustili a nahradili ho kajmanem. Evita má úžasný recept na kajmana, kterého upekla ze slaného těsta a naplnila nádivkou v domnění, že v backstagi nakonec splní vedle dárku i svou druhou úlohou jako občerstvení.
Dary jsem doplnila básněmi tématicky laděnými k dárkům a s kolážemi jednotlivých oslavenců.

V den „D“ jsme vyrazily s Mímou autobusem do Jindřichova Hradce, kde se budou poskončení narozeninového koncertu Tlusté Berty předávat všem oslavencům.
Po přemístění se z Hradce Králové do Hradce Jindřichova jsme šupajdily MHD k apartmánům U Václava, kde Míma zařídila ubytování. Pak už jsme vyčkávaly příjezdu macika a Eve, kteří si zajistili ubytování tamtéž.
Dali jsme si oběd a pivko a spokojeně vyrazili opět MHD na místo určení. Tím byl areál likérky Fruko-Schulz, s.r.o., kde se koncert konal. Před Frukem jsme čekali na další členy fanklubu, kteří postupně doráželi. Nakonec přijely s mírným zpožděním Evita a Evča. Sháněly totiž ty melouny. Nejprve je chtěly koupit u silnice, ale když jim prodavačka oznámila cenu 30,- Kč za jeden kilogram, tak se jim protočily panenky a usoudily, že tak drahé obaly na dárky si ani Kabát nezaslouží a odfrčely pro melouny do supermarketu za 6,90.
Největší meloun hoši vydlabali a byla do něho vložena piksla s dresem. Tu nastal problém, jak to svázat, aby obě půlky držely při sobě a hlavně, aby nebyl vidět ten řez. Koucour s Dopsterem spojili obě poloviny sirkami a nakonec jsme to omotali mašlí.
Vydlabaná melounová dužina zůstala v kbelíku a Kocoura napadlo ji trochu vylepšit. Bez váhání svůj nápad realizoval, v podnikové benzínce načepoval rum a nalil na meloun. Tak vzniklo půl kýble „ožralého melounu“, který nám kupodivu ochranka při vstupu povolila vzít sebou.
V areálu bylo celkem málo lidí a místo u zábradlí patřilo nám. Pohodlně jsme postavili kbelík s melounovou pochoutkou a ti, kdo už vypili své pivo, zapůjčili kelímky k nabírání této laskominy. Ochutnávali jsme ostošest a přes probíhající vystoupení jednotlivých hostů se těšili na „kabátí pecky“.
Jak postupoval večer, přibývalo i návštěvníků. Přišel čas na vystoupení Tlusté Berty, která hrála báječně. Asi v půli představení přerušili a pozvali na jeviště … Kabát. I v publiku se strhla mela a za námi stojící ženy se dožadovaly, abychom pustili dopředu alespoň jejich dvě malé holčičky. Ty rozjařené dámy byly velmi nepříjemné, chtěly za každou cenu dopředu a pořád do nás strkaly. Mímu to děsně vytáčelo a už už byla nakročená, že je srovná ručně.
Kabáti hráli sice jen osm písniček, ale bylo to úžasné vystoupení (ostatně jako vždycky) a všichni byli nadšeni. Když odehráli, předali Tlusté Bertě velikou láhev rumu k jejím narozeninám. Členové kapely Tlustá Berta zase naoplátku předali velké láhve rumu Otovi, Milanovi a Pepovi.
Poté jsme se rozběhli k evitině autu pro dary a spěchali je předat. Jenže pokračoval koncert Tlusté Berty a při předávání darů nebylo téměř možně se dorozumět. Přesto všichni obdarovaní neskrývali radost z našich dárků.
Ota byl velmi dojatý, když z jednoho melounu vytáhl armádní ešus a v něm objevil cyklistický dres s tím nápisem a obrázkem kytary. My jsme ho přesvědčili, aby si dres ihned vyzkoušel.
Milan ke zlaté rybce dostal ještě řapíkatý celer a „Smlouvu na natočení nové desky, kterou bude produkovat pan Burian“ (to je příběh z Hradce Králové a pan Burian je ten, kdo napsal do časopisu Týden.cz „nehorázný článek“ o Kabátech a dušuje se, že on by neprodukoval desku Kabátům ani za milión eur). Ale o tom až někdy jindy.
Pepa s úžasem hleděl do krabice s kajmanem. Než ji otevřel, byl silně nedůvěřivý, myslel si, že je v ní skutečně něco živého. Do víčka jsme totiž udělali dírky a při předávání s ní nenápadně smýkali, aby to vypadalo, že se v ní něco pohybuje. Jovanka jako obvykle zářila úsměvem, jakoby jí nedocházelo, že si v taxíku povezou do Prahy živého ještěra. Pepa se nakonec pro úplnost zeptal, jestli je kajman slanej nebo sladkej a když se mu dostalo ujištění, že slanějšího kajmana určitě nejedl, úlevně si oddechl a poděkoval.
Pak už jen krátký pokec, rozloučení se s kapelou a odchod z areálu.