Blog

Vánoce… to slovo mi zavoní jehličím, purpurou a pohádkami. Ve…

Vánoce…

to slovo mi zavoní jehličím, purpurou a pohádkami. Ve vzpomínkách mě vrátí
zpátky do dětství, kdy jsme s maminkou pekly vanilkové rohlíčky a medvědí
pracny.

Kdy jsme s bráškou a sestřičkou, i přes přísný zákaz, vždycky přinesli z
trhu ten největší stromeček, který tam měli. Ten jsme pak zdobili
podivuhodnými a čarokrásnými ozdobami po babičce.

Kdy jsme s tatínkem chystali ten nejlepší bramborový salát pod sluncem
(protože u nás dělal bramborový salát tatínek…).

Po večeři jsme my děti nedočkavě čekaly, až zazvoní zvoneček. A nic
nevadilo, že jsme později věděly, že zvoní tatínek. Na kouzlu to Ježíškovi
neubralo.

Pod stromečkem moc dárků nebývalo, ono se třemi dětmi to ani jinak nešlo.
Obyčejně dárky tvořily praktické nebo užitečné věci. Ale vždy se našla i
nějaká ta maličkost pro radost.

O to víc byla cítit ta sounáležitost s rodinou. Ta láska a pospolitost, o
kterou tady jde především.

Za Fanklub Kabát vám všem přeji krásné a pohodové Vánoce, provoněné nejenom
jehličím a purpurou, ale hlavně sounáležitostí člověka s člověkem. Ať v
každém dárku pod stromečkem je přibalena láska, přátelství, pokora, úsměv a
radost.

… a taky třeba lupen na některý z „Po čertech velkých koncertů“ 🙂

Janinka