Blog

Za Kabáty na Slovensko

Jelikož se ještě na jaře zdálo být nemožné, že by skupina Kabát v roce 2010 vystoupila v české kotlině, rozhodli se fandové pro návštěvu některého z festivalů na Slovensku. Vedení fanklubu vybralo Topfest v Novém Mestě nad Váhom, ale na doporučení kapely nakonec zvítězil Těrchovský Budzogáň, kde budou lepší podmínky pro setkání fanoušků s kapelou po jejím vystoupení.
Musím přiznat, že nejprve jsem z této změny neměla pražádnou radost. Festivalové vystoupení Kabátů má být 14.8.2010 a já mám 15.8. narozeniny. Ale nakonec jsem si řekla, že oslavit pětačtyřicátiny s Kabáty taky není k zahození a určitě se to jen tak hned někomu nepodaří.
Pro nedostatečný počet zájemců, který by zcela naplnil kapacitu autobusu, bylo rozhodnuto k přemístění se k našim Slovenským sousedům využít tzv. FK flotily. Tj. kdo má větší přemisťovadlo a je ochoten řídit, vezme několik dalších spolucestovatelů na palubu svého dopravního prostředku.
Vedení FK vše zkoordinovalo a pár dní před odjezdem rozeslalo zájemcům o přepravu rozdělovník. Jednotlivé posádky se potom domluvily, kde a v kolik hodin kdo nasedne. Společný sjezd měl být na D1 na Pávově.
To ráno lilo jako z konve. Raději jsem ještě do báglu přihodila holinky pro Krakena a půllitry pro sebe, jak se později ukázalo, tak zcela zbytečně.
Ve 4,20 h. veze manžel mě a Krakena směr Chrudim, kde máme přesednout do stříbrného mercedesu Vito Pavla Čermáka alias čumáka. V Hradci Králové ještě nabíráme Mímu (Zdeňku Karenovou). Než přeběhla k našemu autu je mokrá jako myš.
V Chrudimi konečně přestalo pršet, alespoň přeložíme zavazadla (kterých já mám požehnaně) za sucha. Jenže chybička se vloudila a Vito má zpoždění, jeden z cestujících zaspal ( žalovat se nemá, ale hlásit se to musí – ten spáč byl brambůrek). Konečně, v 635 vyjíždí naše posádka ve složení čumák, brambůrek, Míma, Dopster, Kraken a Janinka směrem na D1. A zatím co ostatní vozidla se setkávají na předem určeném místě na Pávově, tak nám drobet selhala navigace a ocitáme se na 166 km D1 U devíti křížů. Nezbývá, než počkat, až nás FK flotila dojede. Ještě malý evitin průzkum, kdo potřebuje vstupenky – najednou rána dlaní do čela a suché čumákovo konstatování „…já jsem ale v*l“. Sděluje nám, že vstupenku, kterou vyhrál v květnu na srazu fanklubu v Jinolicích v soutěži HOD SUDEM, ráčil zanechat doma. Potom již vyrážíme ke Slovenským hranicím. První jede macík a jeho posádku tvoří K!ll3R, Horák, Věra a Petra. Druhé vozidlo řídí evita a cestujícími jsou Evča, Honza a Martina. Na 187 km evita nabírá Jendu.592. Naše posádka jede pro jistotu na chvostu konvoje, zřejmě abychom se neztratili.
V Žilině přistupuje do macíkova automobilu ještě poslední člen naší výpravy za kabátí kulturou – Miro. A můžeme se vydat do centra dění, do Těrchové.
Počasí se oproti ránu pořádně otočilo. Slunce pálí a je tropické vedro, takže na začátku obce Těrchová, kde jsme ještě udělali poslední poradu, závidíme jedné veselé společnosti, že se koupou v bazénu u domu za halasného povykování a v ruce třímajíce plechovky s pivem.
Po krátké poradě se přesouváme k amfiteátru, který je v prudkém kopci. Pod oním kopcem se nachází hotel Gavurky – útočiště pro VIP hosty festivalu. Zde evita vyzvedla vstupenky a vysvětlila prekérní čumákovu situaci manažerce promoagentury Silvii Pekárkové. Ta ho velmi ochotně, bez jakéhokoliv vyptávání opáskovala allinklusiv páskou. Žádné …to nejde, to nemohu apod., jak jsme zvyklí v českých vodách, se nekonalo. U Silvie jsme pak zanechali Dopsterovu kytaru, kterou si chtěl nechat podepsat od mistra Špalka, štrúdl a lahev hruškovice na noční přípitek u příležitosti mých narozenin
Pak už jen zaparkovat, postavit stany a vzhůru do kopce k amfiteátru. Jsme sotva v třetině cesty, když evita dostává zprávu, že se hlavní protagonisté vyskytují na terase hotelu Gavurky. Ta zavelela stát a macikovi a Evče, jakožto členům vedení, dala pokyn k přesunu zpět do hotelu. Pak ještě zavolala na Dopstera, aby šel s nimi. Zeptala jsem se, zda mám jít také. „Tak pojď“ zněla odpověď.
Na terase však po muzikantech nebylo ani vidu ani slechu, jenom několik členů jejich týmu sedí u jednoho stolu. Usedáme tedy k vedlejšímu stolu a čekáme. Za chvíli proběhl okolo nás Pepa s Jovankou, ale asi nás nezaregistroval. Je ukrutné vedro a pořád čekáme. Mám obavy o Krakena, zanechaného v péči ostatních v polou kopce. Kdyby se vydali do amfiteátru, tak má Kraken smůlu, protože lístky mám já. Raději se rozhoduji pro něho doběhnout a mít ho pod kontrolou, je mu přece jen teprve 9 let. Ukazuje se, že mé rozhodnutí bylo správné, jelikož čekání se protahuje. Objednáváme si vody a máme hlad, v hotelu se totiž nevaří.
A hodiny ubíhají a ubíhají. Říkáme si, co ti chudáci v tom žáru bez nás v amfiteátru dělají. Asi nám závidí, myslí si, že tu tlacháme s kapelou a nic nám nechybí. Opak je pravdou. Vypili jsme již několik lahví vody, jenže hlad je pořád silnější. Mezitím se s námi přichází pozdravit Momin s manželkou. Taky se ozývá Jarda Rys alias žízenˇ, že už je na místě a brzy se za námi staví v hotelu. My, ženy si objednáváme nealkoholické pivo a macík jedno normální. Kraken střídá coca colu s kofolou a Dopster se drží obyčejné vody v půllitru.
Asi v půl šesté se evita s Evčou rozhodují prozkoumat vedlejší penzión a stánky, zda by tam neměli něco k jídlu, všichni máme „huby naštelované na halušky“. K našemu překvapení jsou v mžiku zpátky a v patách mají Milana, Tomáše, Otu a Hurvajze. Oni teprve dorazili ze Sniny, kde hráli minulý večer. Chlapci si šli odložit věci na pokoje a přišli mezi nás, aby domluvili s vedením FK jak proběhne po koncertu setkání s fanoušky.
Podepsání Dopsterovy kytary samotným mistrem bylo rozhodnuto učinit hned, ale bylo nutno ji opět vyzvednout u Silvie. Evita zapůjčuje lihovou fixu a já se připravuji k fotodokumentaci tohoto slavnostního aktu. Dopsterovi se plní jeho životní sen. Ještě fotečka mistra Špalka a Dopstera s čerstvě podepsanou kytarou a pro tuto chvíli máme splněno. Po zvážení situace necháváme, nyní již vzácnou kytaru v hotelové úschově. Z nehlídaného auta by ji mohl někdo vytáhnou a to by byla nenahraditelná ztráta.
Přichází Jarda Rys a přemlouvá nás k požití slivovice. Ukecat se dá jen macik, evita a Evča nepijí a já mám zodpovědnost i za Krakena.
Dopíjíme, platíme a vydáváme se vzhůru k amfiteátru. Kopec je to pořádný, máme jazyk na vestě. Ještě, že jsem si tu slivovici nedala, to by snad se mnou seklo.
U vchodu do amfiteátru jsme byli vyzváni, abychom sestoupili opět o něco níž a u pokladny se nechali výměnou za lístky opáskovat. Potom už nic nebránilo našemu vstupu do dějiště hudebního klání, a tak v 19,00 hodin je konečně naše skupinka na místě. K našemu údivu jsme ihned chytili místo v první lajně. Zaujali jsme pozice a na střídačku se rozběhli po stáncích, sehnat něco k jídlu. Bohužel na typicky slovenské jídlo – halušky jsme nikde nenarazili. Ty se asi prodávají pouze na českých akcích. Museli jsme vzít za vděk různými druhy pečeného masa, špízů a klobás.
Také jsme se dozvěděli, že ostatní se v naší nepřítomnosti bavili opravdu svérázným způsobem. Zvláště čumák, který je neuvěřitelně podobný Pepovi Vojtkovi. Nemohl nikomu vysvětlit, že není Vojtek a každý se s ním chtěl vyfotografovat. Tak brambůrek nafotil kvanta fotek čumáka s fanoušky, kteří byli přesvědčeni, že to je samotný Vojtek. Nejlepší na tom bylo, že ani jeden ze sekuriťáků si to nechtěl nechat vysvětlit a nepomohlo ani, když Pavel vytáhl občanku a potom předváděl i své paže, kde na rozdíl od Josefa nemá žádné tetování.
Pak už jsme vyčkávali příchodu našich hrdinů přes kapely Bank of Joe, Arzén, Konflikt a Alkehol. Ovšem při produkci skupiny Konflikt se fanoušci, povětšinou již notně posíleni alkoholem, pěkně rozparádili. Někteří pubertální a postpubertální fandové se neomaleně natlačili k zábradlí a evitu odsunuli z její pozice do zadních řad. Já měla co dělat, abych uhlídala bezpečnost Krakena při jejich tanečních kreacích a nárazových vlnách Bránila jsem ho svým tělem jako matka-lvice. Naštěstí se fanoušci při vystoupení Alkeholu trochu zklidnili a evita se mohla vrátit na své místo.
Poté už přichází „technická četa“ a chystá pódium pro vystoupení hlavního hosta programu. A je to tady… Za obrovského aplausu nastupují známé tváře kabátí pětky a zahajují notoricky známým Tak jdem, proč ne, všechno to rozbijem…. Následuje jedna pecka za druhou (viz. Dopsterův playlist v kecárně), Pepovy vtípky a zpěv fanoušků, no zkrátka, tak jak to chodí, když začnou hrát KABÁTI.
Snažím se o fotodokumentaci, ale jde to špatně. Jednou rukou se držím zábradlí a hájím prostor pro Krakena a druhou rukou se snažím držet foťák alespoň trochu v klidu, aby fotografie nebyly moc rozmazané. O tom, že bych alespoň jednu pecku nahrála na krátké video, nemůže být ani řeč. Za mnou stojící fanoušek mi pořád strká svůj fotoaparát před obličej a přede mnou stojí muž ze sucurity. Než jsem si stačila všimnout, že Tomáš sestoupil z pódia až téměř k fanouškům, tak už mohu vyfotit jenom jeho záda. Ještě, že máme s sebou brambůrka s jeho „kanónem“, snad pořídí lepší fotky než já.
Koncert pomalu končí, ještě vyvoláme muzikanty na přídavek, který tradičně zakončuje Moderní děvče a dav řve …denně vožralej, denně vožralej… Světla zhasínají, šou končí a na 12.000 spokojených lidiček se rozchází. Jen fanklubáci čekají, až se trochu uvolní cesta od valícího se davu. Kapela stejně přijede dolů do hotelu asi až za hodinu na domluvené setkání. Musejí si taky trochu vydechnout.
Pomalu vycházíme z amfiteátru a klopýtáme po tmě dolů. Když přicházíme k hotelu téměř současně přijíždí Pepa s Jovankou. Je rozesmátý a v dobré náladě. To ho tedy obdivuji, já bych po takovém výkonu (2 koncerty během dvou dní + přesun) byla nejspíš tři dny „mrtvá“.
Zdravíme se s Pepem i s Jovankou a oni jdou ihned s námi na terasu, kde začíná maratón focení. Využívám situace a jdu se fotografovat s Pepou jako první. Vrážím fotoaparát macikovi, Pepa upozorňuje, že není zapnutý blesk, takže ještě jednou. No, musím se přiznat, že jsem měla obavy, protože Josef Vojtek to je ikona v českém šoubyznysu, takže jsem očekávala chladnější přístup. Naštěstí Josef je milý, vstřícný a pohotový. Sám, zvyklý na komunikaci s médii a focení, hlídá do kterého objektivu se mají s fotografovaným fanouškem dívat a ten jeho kukuč je úžasný. Jak říká naše hostinská: „Vojtek má tak kouzelný úsměv, který nikdo nenapodobí“.
I ostatní muzikanti se zapojují do fotografického maratónu a tím pádem vznikají tři skupinky, kdy v jedné části se fotografují fanoušci s Pepou, ve druhém sektoru s Milanem a Tomášem a třetí oddíl jistí Ota. Pouze Hurvajz přišel až později.
Je to neskonalý šrumec, spousta lidí mi do ruky strká ještě svoje aparáty se žádostí o vyfocení s tím, kterým muzikantem. Mezi tím žádosti o podpisy na všechno možné a zároveň opět žádosti o vyfocení aktéra podpisu při samotném podepisování.
To, že to s námi Pepa, Milan, Tomáš, Ota i Hurvajz přežili bez nějaké viditelné újmy zejména na duševním zdraví, je k nevíře. A ten jejich elán je obdivuhodný, v pátek koncert ve Snině, poté přesun do Těrchové. Tady koncert v pozdních nočních hodinách a přesto neodmítli se téměř nad ránem setkat se svými příznivci, kterých je bezmála na tři desítky, a ustát ten kolotoč focení, podepisování a vyhověli i žádosti mé maličkosti a připili si se mnou u příležitosti mých narozenin.
Ochotní, vstřícní, vtipní a v dobré náladě se vydali v plen svým fanouškům. Pánové, klobouk dolů! A velký dík.
Po tomto frmolu, jsme se my stanující, odebrali alespoň k malému odpočinku a načerpání sil ke zpáteční cestě. Jenže netrvalo dlouho a „nad Tatrou sa blýská, hromy divo bijů“ a leje. Jen co přestalo pršet, vylezli jsme ze stanů a začali shánět WC a kafe, abychom se trochu probrali. Co čert nechtěl, za chvilku se opět zatáhlo a tak jsme rychle začali balit stany. Jen jsme je pobalili, přišla taková průtrž mračen, že jsme stěží stihli nalézt do automobilů. (Musím zkonstatovat, že Pán Bůh má stejně fanoušky Kabátu rád. Při odjezdu na Slovensko pršelo, potom bylo celý den a téměř celou noc pěkně a slejvák přišel zase až nad ránem. Stejné to bylo při Benátské noci, v pátek pršelo a v sobotu pařák.)
Zbývalo jen vyzvednout Dopsterovu kytaru v hotelu a vydat se k domovu. Cestou se ještě náš konvoj zastavil v jednom supermarketu pro snídani. Když jsme se zase sešli u vozidel, přistoupila ke mně evita poděkovala mi za aktivní podíl na celé akci a předala mi krabici čokoládových bonbónů s přáním k narozeninám. Poté mi popřál macik, od něhož jsem obdržela krásnou kytici gladiol a přišli mi popřát i ostatní. Byla jsem fakt dojatá.
Já bych na tomto místě ráda poděkovala vedení fanklubu a zejména evitě za skvělou organizaci tohoto výletu za Kabáty, za obrovské úsilí, se kterým se věnuje přípravě akcí pro fanoušky i za to, jak dokázala zorganizovat setkání fanoušků s kapelou po koncertu v Těrchové.

A všem, kteří mají pochybnosti o činnosti vedení fanklubu, bych ráda vzkázala toto:

Při posledních dvou akcích (BN a Těrchová), jsem měla možnost sledovat jejich práci. Rozhodně si pro sebe neuzurpují žádné výhody. Například v Těrchové perfektně zorganizovali setkání fanoušků s kapelou, ale sami potom stáli skromně v pozadí a nikam se necpali. Též jsem viděla, že to je hlavně o čekání, trpělivosti, kompromisech a mravenčí práci, kterou nikdo zvenčí nevidí. Určitě to není o nevůli vedení něco zařídit nebo dojednat, ale o zdolání různých okolností, se kterými je mnohdy těžké pořízení (viz security hlídající VIP prostor na Benátské noci).
Proto vás všechny prosím, nechme je pracovat a neotravujme jim život malichernostmi. On totiž každý pohár jednou přeteče a to by byla škoda pro nás pro všechny.

Všem, kteří přečetli můj rozsáhlý elaborát až do konce a neuspalo je to, děkuji. A na nějaké další akci ahoj

Janinka