Archiv úvodníků


Topfest Pišťany 2017 aneb svět je cirkusovej stan

Po několika letech plánování se mi letos konečně podařilo vyrazit na Slovensko do Piešťan na slavný festival Topfest. Vyrazily jsme s Evčou už v pátek, abychom nic neponechaly náhodě a byly v sobotu ráno včas na letisku.

Naštěstí máme v Piešťanech dvě dobré kamarádky a bývalé fanklubačky Evinu a její dceru Nati. Ty se skvěle zhostily úlohy „hostitelek“ a věnovaly nám celé páteční odpoledne i večer a provedly nás krásným lázeňským městem, za což jim patří obrovský dík.

Ještě téhož večera, než jsme se s Evčou uložily ke spánku, nám Evina volala, že na internetu je zveřejněná změna a Kabát nebude hrát na velké venkovní stage, ale na Blue stage, to znamená v modrém stanu. A ne až 22,45 hodin, ale už v půl jedenácté. Prý z důvodu předchozích bouřek a silného větru byla narušena statika a pořadatel si nevezme „na triko“, že by se mohlo stát neštěstí v případě, že by se stage poroučela k zemi.

Nicméně ráno jsme vyrazily v „silné čtyřce“ taxíkem na letisko. Po krátké prohlídce areálu jsme se přesunuly do modrého stanu, abychom nepropásly zvukovou zkoušku Kabátu, která byla Míšou avizovaná na 9,45 hodin. Zatím tam ale pouze technici připravovali vše potřebné na zvukovku a objevil se i Radek Havlíček, který byl dost naštvaný. Těžko říci, co ho tak vykolejilo.

„Chalani“ se objevili asi v 10,50 a bylo na nich vidět, že ani oni nejsou nijak nadšeni změnou stag. Jediný Oťas si nikdy ničím nenechá zkazit náladu a od začátku se usmíval jako sluníčko. Hoši začali vylaďovat nástroje a aparaturu a stan se začal plnit návštěvníky, kteří se také přišli podívat na zvukovku. Ve finále bych to viděla, že na zvukovce Kabátu bylo víc lidí než na koncertu Martina Harricha, který otevíral program Blue stage ve14,00 hodin.

No, nakonec chlapci „roztáli“ a Pepa začal vtipkovat: „Takovej krásnej stan nám dali, škoda jen, že neprší.“ Pak na něho začali někteří pokřikovat ať „sa s nimi ide odfotit“ a aby zahráli Žízeň, načež Pepa kontroval, že je stejně neslyší, že má sluchátka.

Zvukovka skončila o půl dvanácté, holky si šly pro něco k jídlu a na „wecko“ a já jsem zůstala hlídat první lajnu. Jenom mi přišlo, že na to, že to pódium je tak malé, tak je zábradlí před první lajnou hodně daleko od pódia, že by mělo být tak o dva metry blíž. No a taky jo, za chvíli naklusali takový mladý kluci a jejich „nadřízený“ technik jim poručil to zábradlí rozebrat a posunout blíž k pódiu. Ale to už začal zkoušet Martin Harrich a ti kluci měli co dělat, aby to zábradlí do začátku koncertu dali dohromady.

Tak nám ubíhalo odpoledne, střídavě jsme hlídaly první lajnu a šly si pro jídlo, pití a na wecko. A asi v půl sedmé, těsně před vystoupením Karla Gotta přišla další „rána“. Sekuriťáci nás vyzvali, abychom všichni neprodleně opustili stan a my naše celodenním čekáním vydřená místa v první lajně, protože mistr požádal, aby se pokropila zem ve stanu a kolem stanu kvůli prachu. No to bylo pozdvižení, fůra lidí z první lajny byla totálně naštvaná, ale nedalo se nic dělat. Navíc nám bylo řečeno, že nikdo nemá zaručeno, že se dostane zpět na své místo.

Ale to ještě nebylo to nejhorší. Evča v tom blázinci přišla o kabelku, ve které měla peníze, doklady i mobil. Takže nálada na bodu mrazu. Evča už koncert nedala.

Další zklamání bylo (aspoň pro mě), že ohlášený koncert Karla Gott a jeho hostů otevíral Petr Kolář, proti kterému já nic nemám a samostatný koncert na festu bych uvítala. Ale když zpíval už pátou píseň, tak jsem začínala pochybovat o tom, kdo je čím hostem. Pak vystoupila ještě jako host Ilona Csáková a také dala pět písniček. To už jsem lámala hůl a tipovala, že Gott dá tak maximálně tři. Začal zpívat asi deset minut před tím, než měl koncert končit. Ale byl fakt „boží“ a zpíval asi o půl hoďky dýl, než měl, takže přetáhl o dost čas koncertu. A ve chvíli, kdy už měla nastupovat kapela SLOT z Ruska, tak teprve začali vychystávat stag.

„Goťák“ byl suprovej a měl takovej aplaus, že to snad potom neměli ani Kabáti. Na závěr tam už sám, bez kapely, začal zpívat Zvonky štěstí a celý stan pak zpíval jemu tu část ve slovenštině, co zpívala Darinka. Kája byl nesmírně dojatý a děkoval. Že se mu prý ještě nikdy nestalo, aby mu zazpívalo publikum.

Pak jsem teda já osobně přetrpěla ten SLOT a už jsme čekaly na Kabáty. Chudáci bedňáci to fakt tuhle sobotu neměli jednoduché, nejdřív změna stage a museli vmáčknout všechen potřebný „materiál“ na tu malinkou stag. A pak měli pěknej kvapík, aby vše připravili na koncert. No nakonec začal Kabát hrát místo v půl jedenácté až v těch původně plánovaných 22,45 hodin.

Kluci byli opět skvělí, jak jinak, že? Hráli a zpívali ostošest, i když Pepa na tom malém jevišťátku neměl žádný rozběh. Taky ta projekce byla vidět víceméně jen od půlky nahoru.

Kapela dostala na pódium krom tekutin i modré ručníky a Pepa to okomentoval, že to je vyladěné, prý modré ručníky do modrého stanu. Pak ten svůj ručník hodil do publika s tím, že on ho nepotřebuje, že to dá i bez ručníku, protože se nepotí, i když je z kapely nejstarší.

Taky nezapomněl okomentovat to, že ta stage na které měli hrát, ale která je tak rozbitá a už jí dva dny rozebírají, tak ta že tam pořád ještě stojí.

Holt svět je cirkusovej stan…Janinka

Míša


Zpět na hlavní stránku úvodníku.





Chcete-li vidět anketu, přihlašte se.





Podpořte nás umístěním této ikonky na Vaše stránky. Díky.