Archiv úvodníků


Banditi v Olomouci aneb Ota to začal a Milan dokončil .
Trochu s obavami, co se dozvím, jsem den po olomouckém vystoupení kontaktovala Otu, abych se ho opět zeptala na dojmy z druhého koncertu Tour Banditi po 30ti letech. Po masáži na kabati.cz jsem trochu znejistěla, co asi uslyším na druhé straně. Záměrně jsem telefonát odkládala až na pozdní odpoledne, což se posléze ukázalo jako naprosto zbytečné a hlavně neprozíravé a riskantní. Opozdit se o pár minut, zapadly by mé otázky do bezedného morálního bahna jedné z nejvyhlášenějších ostravských čtvrtí. Ve Stodolní přece Kabát nemohl chybět.

Otova odpověď na mou první otázku dávala tušit, že z usměvavého kytaristy Kabátu už nic nedostanu. Jeho radostí překypující hláška: „My už nejsme v Olomouci. My jsme ve Stodolníííí!“ otevřela brány jeho výřečnosti a s důrazem na teplicko hostivickou artikulaci, typickou pro tento stav uvolněnosti, začal vzniklou situaci moderovat: „My jsme ve Stodolní … „ ,opakoval , „… my tady sedíme a teď zrovna vchází Hurvajz. Trochu se motá… máš to online, sedá si, ne, líbá se servírkou, teď si sedá … a syčí. Syčí, protože má co? Žízeň!“
Pak následovala houšť různých obrovsky důležitých a potřebných informací, jako že se po koncertu v Olomouci vyspali, ráno jeli do Ostravy, že v Olomouci to bylo skvělý a že tady v Ostravě to bude taky bomba, že jsou tady na pivku a že Hurvajzovi servírka točí guinesse. V pozadí zněl smích a dotazy, kdo volá.
No…popravdě, nedařilo se mi navázat seriózní spojení. Kdyby tu tak byl Chuck Norris, kterej jako jedinej umí spojit USA s USB!
Naštěstí tu byl Milan Špalek, jehož dotazování, kdo volá, konečně Ota vyslyšel a se slovy: „Na…chce tě Milan“, mu zodpovědně předal svůj telefon.

Milan mi hned v úvodu oznámil, že jsou všichni trochu vožralý. Ocenila jsem, že jsme si bez zbytečných řečí nalili čistého vína. Jen jsem špitla něco o důvodech tohoto stavu. Ty mohou být v zásadě jen dva: buď něco slavím nebo mě něco s…e. Žádná senzace se však nekonala.
„ Jo máme radost, koncík se poved se vším všudy. Bylo to úplně jiný než v Pardubicích, tam sme byli trochu nervózní, poprvé to šlo do lidí a dost toho nebylo vyzkoušenýho. Ale Pardubice byly nářez, lidi byli skvělí, celý ochozy stály, trochu jsme to do nich víc pustili, jak to má být, ať si taky něco užijou a všechno bylo v pořádku, takhle mě to baví a takhle to bude“, vzal mi první otázku z úst kapelník.
„ No výborně, a kam zmizely pernatky?“, nedala jsem se.
„Co? To jsou nějaký ptáci?“
„ Ne, to jsou přece tanečnice s opeřenými zadky z moderního děvčete.“
„Jo holky s pérama? No ty musely z tý závěrečný pecky pryč. Totiž jak tancovaly za náma, tak my jsme je vlastně neviděli a pak někdo řikal, že se tam tak divně vlněj na refrén denně vožralej a že to není úplně vono, takže holky jedině bez per. Hezky v těch jejich punčochách, s těma jejich prd…a ať je špulej tam někde…voni vypadaj pěkně, ať si taky chlapi přijdou na svý, ale z moderního děvčete jsou pryč, no“, vysvětluje Milan.
„Budou ještě nějaký změny, myslíš?
„ Ne, zatím jen ty, co byly včera, není důvod něco výrazně měnit podle toho, co se někomu nelíbí, když nám se to líbí. Chodili za náma lidi a říkali, že to byl mazec, zvuk, že to lidem rvalo hlavy… bomba. Byla to nádhera, večer jsme se trochu ožrali s trumpeťákama, oni jsou výborný“, chválil.
„Bereš mi myšlenky, takže džezmeni jsou taky spokojený? A co říkaj na ohlasy z virtuálního internetovýho publika, komentujou nějak tu vlnu nevole, které jsou, dá se říct, příčinou?“
„Ne, ani ne. My jsme je tam chtěli a my jsme přesvědčený, že to je to pravý. Úplně jsem padal, když jsem čet ty řeči o těch smyčcích. To je naprosto vyloučený, že to dělaj všichni, tak Kabát hned taky, to je nesmysl. My se chceme bavit (a chceme bavit)“, dodává Milan Špalek.
„Ale něco pozitivního ty nasraný lidi, přece jen přinesli“, dodává. My to ráno zase pročítali a Tomáš seděl vedle, a když to viděl, co tam ty lidi píšou, řekl: „ To sem rád, to sem po dlouhý době zase strašně rád!“
Vysvětlím. On totiž Tomáš Krulich začal hrát bigbít, aby nasral bolševika. Víš, jaký to tenkrát bylo.
A bolševik je pryč, takže vlastně není koho nasrávat. Tak si říkal: „Koho iá budu nasrávat, když už není koho?“
A tak když četl ty webový stránky, řek, že má strašnou radost, že má zas proč hrát. Že zas nasral tolik lidí!“(hurónský smích).
Přátelé a tom já něco vím a nevymyslím lepší tečku za pondělním rozhovorem.
Ostrava 28.4.2013

evita


Zpět na hlavní stránku úvodníku.





Chcete-li vidět anketu, přihlašte se.





Podpořte nás umístěním této ikonky na Vaše stránky. Díky.