Blog

Nouzov 2010 aneb čekání se stává naším údělem

V Bílých Poličanech dne 12.12.2010

Jelikož jsem se stala jedním z výherců soutěže Špalkiáda, byla jsem spolu s ostatními výherci této soutěže i s výherci soutěže o Dvojníky Kabátů, pozvána do nahrávacího studia SONO v Nouzově. Na podzim tu totiž kapela nahrávala svou novou desku. Jenže toto pozvání se stále posouvalo a nakonec jsme si byli téměř jisti, že se ani neuskuteční.
V poslední možné chvíli naštěstí přišel den D a my jsme se v sobotu 4.12.2010 dozvěděli, že sraz je v neděli 5.12.2010 v 11,00 hodin v Nouzově v restauraci u studia. Nadšení nebralo konce. Bohužel se tak stalo ze dne na den a někteří si nestihli cestu zařídit.
My šťastnější jsme vyrazili směr Nouzov a v 11,00 jsme nastoupili do restaurace v plné parádě. Sestava byla zajímavá: za výherce Špalkiády jsem tedy dorazila pouze já, ostatní měli pracovní povinnosti. Škoda, těšila jsem se, že konečně poznám Noor, která v této soutěži obsadila 1. místo. Za výherce dvojníků nastoupili Žízně ( Jarda Rys alias Tomáš a Jarda Sobota alias Hurvajs) se svými hledači (Želka a Maruška) i s malou žízničkou (Jakoubek Rys – nejmladší kabátník) a Čumák (Pavel Čermák alias Pepa) se svým hledačem Jou20 (Josef Černý). Dál se ukázali členové vedení Evča, evita, macik a Dan. Jako fotoreportéři a šoféři Brambůrek a fire s malým Krakenem. Chyběli Palec s Rockerem007 a dvojník Milana Špalka Martin s Boruskou. Evita navrhla, že bylo dobré pozvat je jako náhradu na jaře do zkušebny.
Uvnitř už seděl Tomáš se svým kamarádem. Po ostatních členech kapely nebylo ani vidu ani slechu. Tak jsme zaujali místa a spustili naši oblíbenou činnost, tj. čekání na Kabáty.
Po nějaké době se objevil Ota, který si přisedl k našemu stolu a začal konverzaci s Danem na téma, jak si někdo cizí může dovolit vytvořit si na jeho jméno profil na facebooku. Taky nám prozradil, jak se dostane CD na internet ještě před tím, než je oficielně v prodeji.
Potom jsme Otu i Tomáše přesvědčili, aby se vyfotili s malou žízničkou a čekali dál na pozvání do studia. Mezitím jsme nachystali dary, které jsme chtěli předat Milanovi a kapele.
Po dlouhé době se konečně objevil hlavní protagonista – Milan. Rozhodli jsme se využít příznivé situace a ihned mu popřát k narozeninám. Oblékla jsem lékařský plášť, zavěsila na krk fonendoskop a Evče jsem dala tác „s léky“ (dle fotografie) a jali jsme se předvést hereckou etudu s předáním darů. Přečetla jsem Milanovi i ostatním báseň napsanou na zvětšeném lékařském receptu a Evča natáhla do klasické skleněné injekční stříkačky oblíbený Milanův „životabudič“, který jsme ho donutili na místě zkonzumovat. Poté přáli i ostatní a předali 3D fotografii kapely ve skle, kterou jsme nemohli předat při slavících a také ostatní básně, které vytvořili členové fk pro Milana. Dále Otevřený dopis s počtem podpisů.
No a zase jsme čekali na studio. A najednou Tomáš vlastnoručně přinesl zvenčí smrček (velmi pichlavý) v kořenáči. Se slečnou servírkou ho umístil uprostřed restaurace a servírka se jala ho zdobit. S Evčou jsme se nabídly, že jí pomůžeme a tak jsme si krátily dlouhou chvíli zdobením vánočního stromku.
Jou20 musel odjet, neboť slíbil dělat čerta a po něm odjel i macik, který měl ještě nějaké pracovní povinnosti. Pomalu se smrákalo a Milan a spol. pořád řešili nějaké věci kolem cédéčka a vypadalo to, že studio nakonec neuvidíme. Žíznička už byla docela unavená a tak se Žízně šli ubytovat do blízkého hotelu. Ostatní dál trénovali oblíbenou činnost, kterou je čekání. Jak pozoruji, tak čekání na kapelu roste geometrickou řadou od Benátské noci přes Terchovou po dnešní Nouzov. Prostě už se stáváme mistry ve svém oboru.
Padla tma. Slečna servírka se převlékla za sličnou čertici a paní z kuchyně za Mikuláše. Rozsvítily vánoční stromeček a přinesly nám slivovici se sušenými švestkami a sladké i slané občerstvení, které pro nás objednala kapela. My, co jsme neřídili, jsme si připili. A pak se stalo něco neuvěřitelného. Bylo skoro 18,30 hodin, když přišel Radek Havlíček a pozval nás do studia k poslechu několika písní z nového alba.
Tak jsme se dočkali. Ve studiu jsme nadšeně poslouchali nové hity a fotili se ostošest. Jenom pana Havlíčka jsem nemohla přemluvit, aby se nechal vyfotografovat.
Písničky hodnotit nebudu, dnes už skoro všichni máte nové CD doma a názor jste si udělali sami. Jen bych řekla, že CD je úžasné a rozhodně se vyplatilo počkat si na něj o nějakej čásek dýl.
Ono se vůbec vyplatí počkat si, obzvlášť s Kabátama. Někdy to sice vypadá, že to čekání nebude mít konce, ale nakonec je to vždycky bomba.

Závěrem chci moc poděkovat celé kapele i panu Havlíčkovi, že nám i v tak vypjaté situaci umožnili návštěvu studia absolvovat.

A velký dík i evitě, která se velmi angažovala, aby k té návštěvě vůbec mohlo dojít.