Blog

Po čertech velkej koncert – Kabát, 12.9. – Vypich, Praha

Tak se podívejme, jak nám KABÁT pěkně stárne, nebo bych snad měl říci zraje? Kapela, která hoblovala kytary dlouhé roky před tím, než jsem se vůbec narodil, oslavila 12. 9. 2009 v Praze na Vypichu rovné dvě desetiletí svého působení v téže sestavě. Že je ten skok do třetí dekády jejich vzájemné spolupráce krásně přenesl přes vysoko nastavenou laťku, jsem se na Bílé hoře mohl přesvědčit na vlastní uši, oči i jiné orgány smyslového vnímání.

O „Po čertech velkém koncertu“, jak Kabáti sami svou monster-show nazvali, se mluvilo, psalo, komentovalo a nadávalo dlouhé měsíce před osudným dnem. Na dva tábory se rozdělovali fanoušci, zákazníci mobilních operátorů, hudební publicisté a v podstatě všichni, kdo k předkoncertní nervozitě přičichli. Kritizován byl způsob předprodeje, jednou místo, podruhé termín konání a v neposlední řadě taky vlastní smysl takovéto akce. Sám musím uznat, že předprodejní systém byl poněkud nezvyklý, ale co naplat, nějak si hlavní sponzor akce, náš „věčně oxidující operátor“, svou daň vybrat musel. Co se smyslu akce týče, někteří jednoduše nejsou schopni pochopit, že každý nedělá věci jen pro peníze (I když ty jsou vždy až na prvním místě), ale třeba proto, aby si dokázal, že to jde a že na to má. A KABÁTi na to opravdu měli.

Krátce po hlavní sezóně, nebo, chcete-li, na jejím úplném konci, mělo letos přes šedesát tisíc lidí v kalendáři červeně zakroužkované datum 12. 9. a u něj stručné jasné heslo Kabát – Vypich. Mainstreamová média vytvořila jakýsi umělý boj o titul „koncert roku“ mezi popovou královnou Madonnou a tuzemskými populárními rockery Kabát. O vítězi bylo už dlouho dopředu rozhodnuto, i když tato média si to nechtěla připustit až do osudného večera u letohrádku Hvězda. Už v den koncertu Madonny hlásily Kabátům předprodeje větší počet prodaných lístků, než kolik zvědavců se přišlo podívat na tuzemskou zastávku světové megastar. Každý racionálně uvažující člověk, pořadatele obou koncertů nevyjímaje, si však toto uvědomoval a na nějaké předhánění se nehrálo.

Že je Kabát fenomén, o tom jeho fanoušci přesvědčovali obyvatele Prahy už od sobotního časného rána, kdy se začaly první skupinky rockerů shromažďovat u bran areálu na Vypichu, zbudovaného pro tento koncert. Samotný oficiální fanklub kapely postavil už ve čtvrtek svůj hlavní stan v nedalekém kempu Džbán u stejnojmenné vodní nádrže. Tahle parta lidí o sobě dávala vůbec docela efektivně vědět.

Před areálem jsem se začal vyskytovat okolo desáté hodiny dopolední, stánky s občerstvením, kabátím zbožím, zábavní Gambrinus městečko i velké stany s lavicemi se teprve stavěly, zanedlouho začala na dalekém pódiu, schovaném za tribunami, zvuková zkouška a fronta na poslední lístky, které se začaly prodávat stejně jako vše ostatní úderem dvanácté hodiny, se prodlužovala stále rychleji napříč loukou.

Odbíjí šestnáctá hodina a davy fanoušků mačkající se před branami jsou konečně vpuštěny dovnitř. Ti první nasazují okamžitě prudký sprint, aby zabrali místa co nejblíže k pódiu. Když se jim to podařilo, čekalo je ještě další čtyřhodinové hájení svých pozic zpříjemňované speciálním vysíláním hudební televize Óčko, kde mimo jiné hráli na přání Kabátů.

Po tomhle úmorném odpoledni se ve dvacet hodin spustil stroj času a show začala. Nad šedesáti tisícihlavým davem se rozezněl hřmot „Tak jdem, proč ne, všechno to rozbijem!“, světla se rozzářila a z mlhy se na pódiu vynořilo pět dobře známých postav s titulkou „Porcelánový prasata“. Davy šílely, zvláště pak fanklubáci, kteří si tuhle písničku zvolili jako svoji hymnu. Následoval malý ohňostroj a povinné vítání. A pokračovalo se další klasikou – „Piju já, piju rád“ a „V pekle sudy válej“.

Stroj času se roztočil znovu, hledáček se zastavil na roce 2006 a „Corrida“ ze stejnojmenné desky se rozezněla Prahou. Na řadu následně přišla jedna z nejvýraznějších písniček kabátí tvorby, Josef ji však dnes nevěnoval všem ženám a dívkám, jak mívá ve zvyku, nýbrž své dcerce Valentýnce, která dnes byla na svém prvním rockovém koncertu. Divá „Bára“.

Dál Kabát pokračoval průřezem svou historií, tlačil do diváků jednu hitovku za druhou, stroj času se ještě osmkrát pohnul, než zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Ale to příliš předbíhám. Každý detail vystoupení realizační tým do puntíku proplánoval. Na velikých obrazovkách nad pódiem i na světelném panelu za kapelou jsou promítány animace dokonale sedící ke slovům písniček, světelný park vše dolaďuje. Co na tom, že se Pepé občas zaškobrtl během ohlašování písniček, při tom napětí, které muselo panovat, při těch nervech, aby se něco nepokazilo, se ani není čemu divit.

Playlist byl sestaven pečlivě, s ohledem na kapelu i na fanoušky a jejich fyzické možnosti. Rychlé hoblovačky ala „Óda na konopí“ střídaly vláčnější songy jako „Bruce Willis“, aby mohli diváci posbírat síly pro notoricky známé vyřvávačky typu „Žízeň“.

Zhruba uprostřed setu muzikanti zvolnili výrazněji. Na své si tu přišli především fanoušci Milana Špalka a jeho balad. Jedním ze dvou zlatých hřebů večera se po právu stala balada „Ďábel a syn“, kterou zpíval Milan na ochozu nad bicí soupravou, doprovázen dvěma cellistkami. Za zády při tom měl obrovské vitrážové okno a díky světelným efektům působila celá scenérie nadpozemsky, přímo božsky. Srdce mi při téhle písničce tlouklo o sto šest a dech se mi zatajoval z toho, jak velkolepě tenhle moment působil. Kabát dál pokračoval ve filosofickém duchu, přičemž nejlepší volbou v tomto směru byl „Šaman“. Vypich šílel.

Euforický stav dosahoval svého maxima, krev ve mně vřela a hlasivky už dávno přestaly tak hlasitý křik, vytlačovaný mými plícemi, zvládat. Po sérii „Go satane go“, „Stará Lou“, „Ďábel a syn“ a „Šaman“ se ani není čemu divit. Jako „chodníkem přes držku“ na mě proto zapůsobil následující rádiový country hit „Raci v práci s.r.o.“ a promítané kreslené rybičky, které oproti předešlým vážným tématům působily směšně dětsky a cizácky. Je mi jasné, že si kapela potřebovala odpočinout, ale „Raci“ opravdu nebyli namístě, zvlášť v této chvíli. Za zvuku „Číňanů“ pak přišla na pódium skupinka komparzistů převlečená za Japonky (nebo Číňanky?), na levé straně scény (z pohledu návštěvníka) „zpívali“ do vypnutých mikrofonů „Číňani na komunisty jdou“ a házeli po lidech rýži. Možná by působilo méně nárazově, kdyby divadélko za zvuku písničky „Číňani“ v pozadí a sranda pecka „Joy“ zazněly dříve než výše zmíněný hit. Ale ono se to kritizuje, jak se říká, po bitvě každý generálem.

Na druhý zlatý hřeb vystoupení byla pasována legenda – „Má jí motorovou“, tedy alespoň ta půlka, která zazněla. Holt, pánové už nejsou nejmladší. I tak všechny pravověrné kabátníky potěšila ze všech písniček nejvíce. Regulérní set byl zakončen po vzoru posledního alba písní „Kdo ví jestli“ a povinné přídavky, bez kterých by se davy na Vypichu nerozešly, začaly písničkou, vůbec nejprofláknutější – „Pohoda“. Do carského Ruska se Kabáti vypravili druhým přídavkem „Burlaci“, potom už zbývaly jen dvě písničky, které na žádném koncertě nesmí chybět. Podmanivá „Žízeň“ a taková tradiční třešnička na dortu jménem „Moderní děvče“.

K organizaci koncertu bych jen řekl, že to nemělo chybu. Ochranka byla vstřícná, zdravotníci se v prvních řadách starali o pitný režim ještě před začátkem samotného vystoupení Kabátu, co se týče dopravy, „nekonečná tramvaj“, která odvážela návštěvníky po koncertě na nejbližší metro, i veškerá opatření pražského dopravního podniku a magistrátu Prahy 6 představovaly vzhledem k daným možnostem nejvyšší možný komfort. Zvuk byl dokonalý, a to doslova. Krásně vyladěný a čistý. Znát je to i z amatérských nahrávek, které si každý může pustit na youtube.com, i z televizních záznamů.

Co říci závěrem? I když celý byl set pouze dvouhodinový, jelikož open-air akce na území Prahy musí končit s úderem dvaadvacáté hodiny, a já bych uvítal alespoň krátké vystoupení nějakého předskokana, stejně mohu říct, že koncert plně uspokojil má očekávání. Zpívající ochranka před pódiem a zdravotníci tancující a pohupující se do rytmu s kelímky vody pohodovou atmosféru koncertu ještě umocnili. Je vidět, že Kabát nechá málo koho klidným. Já si z „Po čertech velkého koncertu“ odnesl především skvělý zážitek no a v neposlední řadě taky týdenní upoutání na lůžko.

Playlist:
1. Porcelánový prasata
2. Piju já, piju rád
3. V pekle sudy válej
4. Corrida
5. Bára
6.Frau Vogelrauch
7. Malá dáma
8. Dole v dole
9. Óda na konopí
10. Bruce Willis
11. Úsměv pana Lloyda
12. Go satane go
13. Stará Lou
14. Ďábel a syn
15. Šaman
16. Raci v práci s.r.o.
17. Číňani
18. Joy
19. Všechno bude jako dřív
20. Kalamity Jane
21. Opilci v dějinách
22. Tak teda pojď
23. Kůže líná od Kolína
24. Colorado
25. Máš to za sebou
26. Na sever
27. Děvky ty to znaj
28. Buldozerem
29. Starej bar
30. Má ji motorovou
31. Láďa
32. Kdo ví jestli
33. Pohoda
34. Burlaci
35. Žízeň
36. Moderní děvče