Blog

Pohromy ve Vesci a Milanův vajgl

Dvacátý ročník Benátské noci byl poprvé v jiném prostředí. Z Malé Skály, kde proběhlo předchozích 19 ročníků, byl tento festival přestěhován do Vesce u Liberce. Areál byl pěkný i program byl zajímavý a tak jsme se s kamarádkou Zdenou „Mímou“ Karenovou a synem Krakenem rozhodli, že pojedeme na celý víkendový program.
Problém nastal s ubytováním, protože se nám nepodařilo sehnat ubytko přímo ve Vesci. Museli jsme vzít zavděk Tipsport Arénou v Liberci a pak se kyvadlovou dopravou přesunout do Vesce.
Téměř po celou dobu festivalu bylo počasí víc než výstavní. Tropické vedro, které panovalo, bylo sice trochu úmorné, ale v areálu jsme zjistili, že je možné u jednoho stánku za nákup plechovky nejmenovaného nápoje získat pásku na celodenní koupání v bazénu, který tam byl instalován. Toho náležitě využíval Kraken.
Ve čtvrtek byl Slovenský večer, kdy já si nejvíc užila zpěvačku Kristýnu a Tublatanku s krasavcem Matěm Ďurindou. Kraken se zase těšil na Horkýže Slíže, kteří byli sice úžasní, ale ne tak všichni fanoušci. Někteří, značně posilněni alkoholem, se tam při prapodivných tanečních kreacích motali jak „vítr v bedně“ a poráželi každého, kdo jim stál v cestě. Některé musela zpacifikovat ochranka (prostě pankáči, pozn.red.).
V pátek jsme samozřejmě nejprve navštívili bazén (teda Kraken a já mu dělala dohled) a tím pádem jsme prošvihli kapelu Traktor, kterou jsem chtěla vidět. Nakonec první kapelou, kterou jsme viděli, byli Arakaini a po té jsme se přesouvali podle toho, co chtěl vidět Kraken. Já si vymínila, že chci vidět Bryana Adamse. Toho jsem však viděla pouze kousek, protože Krakena to nebavilo a začal dělat naschvály. Taky mi přišla SMS od evity a Evči, že už čekají před bránou. Takže jsme opustili vystoupení a běželi za nimi, protože jsem měla u sebe jejich pásky. Provedli jsme je po areálu a já s Krakenem jsme se šli podívat na Škwory. Úžasná záležitost, jen ta petarda v úvodu, co vystřelila… To jsem myslela, že mě raní mrtvice, jak jsem se lekla. Ale to asi každý, protože takovou ránu nečekal nikdo. Ještě nás všechny zaujalo plexisklo okolo bubnů, na kterém byly vylepeny siluety ptáků, tak jak je známe z protihlukových stěn. Neuměli jsme si vysvětlit smysl tohoto zařízení a evita učinila SMSkou dotaz u Hurvajse, zda bude mít kolem sebe „ty ptáky“, ale ten také nevěděl, na co to je.
Ještě musím podotknout, že v pátek odpoledne jsem měla sraz před areálem s novou členkou fanklubu Míšou. Znaly jsme se jen přes web kabati.cz a přes fb. Byla tedy mnohem drobnější, než jsem si jí představovala, ale fajnová holka. Litovala, že má vstupenku jen na sobotu.
V sobotu nastal den D. Tj. že vystoupí ti, kvůli kterým jsme hlavně přijeli – Kabáti. Celý den bylo tropické vedro a já s Krakenem trávila odpoledne u bazénu, kam za námi dorazila Míša. Ještě zavčasu jsme opustili bazén, sešli se s ostatními a vyrazili něco pojíst, než zaujmeme pozice v první lajně.
Jen jsme si koupili něco k jídlu, spustila se pořádná sprška. Honem jsme se schovali pod velké slunečníky. Naštěstí pršelo jen krátce, i když vydatně. Míša, já a Kraken jsme se vydali dobýt první lajnu, ale díky tomu dešti jsme šli už poněkud později, než bylo třeba. Vypsaná Fixa už hrála a pozice byly zabrané. Míša mě utěšovala, že to jsou určitě fanoušci této kapely a poté uvolní svá místa. Ještě neměla žádné zkušenosti, byl to její první festival. Já už věděla, že je třeba stát minimálně tři kapely předem, aby člověk chytil první lajnu na Kabáty. Nicméně jsme se protlačili do druhé řady a netrpělivě hlídali, jestli někdo opustí své místo. Vedle nás stál „Největší fanoušek“ Kabátu, Jirka Kabát Adámek se svojí přítelkyní. Taky hlídali, jestli někdo uvolní místo v první lajně. Nakonec nás všech pět mělo „z pr…e kliku“. Po Vypsané Fixe se právě tolik míst uvolnilo v první lajně přímo před námi. Jinak se už nikdo nehnul ani o píď. Zaujali jsme pozice u zábradlí a sedli si. Na vedlejší stage zpívala Anna K. a na stage Forum se chystalo vystoupení Waldagangu.
Musím uznat, že i když jsou mezi nimi zvláštní „existence“, vedle Roberta Rosenberga třeba kytarista s výraznými asijskými rysy Marcus Tran, tak jsem se při jejich vystoupení neskutečně bavila. Jen teda Rosenbergův zadek v tangách je poněkud zvláštní podívaná.
Masakr nastal až po jejich vystoupení. Už před tím jsme s Míšou s obavami hleděly k obloze, která se čím dál tím víc zatahovala. A po Waldagangu to přišlo. Spustil se liják a já vytáhla pláštěnku, pod kterou jsme se s Míšou a Krakenem schovali. Jirka Kabát Adámek byl bez pláštěnky, statečně moknul a tvrdil, že mu není zima, přesto, že se citelně ochladilo. Navíc byl do půli těla, na hrudi měl totiž henou vytetovaný nápis KABÁT a chtěl, aby ho bylo vidět. Já vyprosila u sekuriťáků ještě pláštěnku pro Míšu, která neměla svou, a sledovali jsme přípravy na vystoupení hlavní hvězdy večera.
Lilo pořád a technici nestačili stírat vodu z podlahy stage. Déšť byl tak prudký, že se voda valila až dovnitř. Začalo se i blýskat a my trnuli v obavách, aby nekřáplo do zábradlí nebo do stage. Ale řekli jsme si, že za Kabáty položíme i život a nikdo nás z první lajny nedostane.
A pak už… intro z banditů a nástup naší nejoblíbenější pětice. Koncet to byl parádní a ani déšť nikoho neodradil, plac byl narvanej k prasknutí. Jen já jsem byla nadšeným Jirkou odsunuta jakoby do druhé řady, neboť když roztáhl své dlouhé ruce, tak já už neměla šanci. Ale užila jsem si to perfektně. Taky z důvodu, že jsem zapomněla doma foťák. Takže jsem tentokrát nefotila a užívala si koncert naplno.
Milan během vystoupení odhodil nedopalek cigarety před pódium a to právě po celou dobu sledoval po očku Jirka Kabát. Po vystoupení uprosil sekuriťáka, aby mu výše zmíněný vajgl podal a tím pádem získal neuvěřitelný suvenýr. Kdo jste pak sledovali kecárnu na kabati.cz, tak vám jistě neunikla asi dvoustránková diskuze o vajglech. Leckdo to nechápe, jak někdo může chtít odhozeného vajgla jako suvenýr, ale já to celkem chápu. Pro fanouška je každý suvenýr cenným úlovkem. Já osobně bych tedy dala přednost paličce od Hurvajse nebo trsátku Toma či Oty, ale proti gustu žádný dišputát.
Evča s evitou se držely v uctivé vzdálenosti (evita byla dva dny předtím na ušním a musela mít v uších ucpávky). Obě se pohybovaly po celém prostoru hledajíce nejdříve Ozzyho, starého kamaráda Kabátů, který slíbil, že se s námi určitě sejde a také Mácu se Zuzkou, kteří byli dopoledne na zvukovce, protože jim Ota půjčil backstagepassy. Na Benátské je vždycky nemožné dostat se „dozadu“, pořádající agentura ŠIMMI AG, a.s. má tradičně neoblomný personál. Mnohdy nepustí bez pásky ani Kabát.
Více než tříhodinový déšť v otevřeném prostoru lyžařského stadionu udělal své, lidi vytahovali zakázané deštníky a tři LED obrazovky střídavě zhasínaly a zase nabíhaly, ale lidi zpívali a dupali v loužích jakoby nic.
Po koncertu přestalo pršet, ale to už nám bylo vcelku jedno. Stejně jsme byli promoklí jako myši a upalovali na pokyn evity k autu, abychom se co nejdříve dostali na ubytovnu a převlékli se do suchého.
V neděli jsme se rozhodli, že už se do areálu nepojde, měli jsme fůru rozmáchaných věcí a tak jsme tento festivalový víkend ukončili a rozjeli se do svých domovů.