Blog

Tomáš Krulich – „Kytary mám, jako jiný lidi zvířátka…“

Hospoda Výšina u Teplic, výroční schůze motorkářů

Nejdřív ti musím předat spoustu pozdravů z fanklubu, kde máš veliký množství příznivců. Soudě podle ohlasů na články a rozhovory s tebou, tak patrně největší ze všech kluků v kapele. Co na to říkáš? Čím si to vysvětluješ?

No to… jé, to nechápu… Leda se to dá vysvětlit tím, že jsem si koupil nový rifle (smích) Hele, ne, já todlecto, to je nesmysl. Každopádně všem fanouškům a věřím tomu, že jsou to fandové Kabátu, ne moje, všem fanouškům za přízeň týhle naší kapele (a je to už fakt letitá přízeň), musím říct, letitá…, chtěl za todlecto všechno poděkovat, ať už se to týká, že nám někam pošlou hlas, přijdou na koncert nebo si koupěj naše cédéčko, je to bezvadný, člověk se na ně může spolehnout, je to fakt bezvadný, z toho mám radost, z toho, že přejou naší kapele…ne mě (smích) Díky!

Dobře, vyřídíme! A protože chceme přenášet pravidelně novinky od Vás směrem k fanouškům,
tak poslouchej, co jsme si na vás vymysleli.
Nastartovali jsme takovej, dá se říct, program rozhovorů s jednotlivými členy kapely, na téma „Co nového u…“ a chtěli bychom tedy vědět, co je nového u tebe?

Počkej, myslíš u mě doma co je novýho?
Taky třeba… (smích)

Tak jednak ty rifle, to sou fakt funglovky! A jinak – já v tomhle tě asi teda budu muset zklamat, protože… tady je všechno už teďko tak – a to musim říct, že je supr – tak zajetý, všechno funguje skvěle, a to musím fakt zaklepat na dřevo, už dlouhou dobu, až mi to přijde divný, dlouhou dobu do toho nevlez žádnej průser, jo A to nemyslím jakože jenom v kapele, že se může komukoli něco stát. Teď myslím třeba zdraví lidí v kapele, v rodině, příbuznejch…všechno možný, to tě položí nejvíc, rozumíš. Písničky, bigbít – to si můžeš zahrát kdekoli, kdykoli, ale takovýhle věci zkrátka se nám, znova klepu na dřevo, vyhejbaj už dlouhou dobu a to já považuju v podstatě, že se… dlouho …nic …neděje.
Dějou se nový pecky, ty se dějou, ano.
Musíme dělat na nový desce, takže se dějou nový pecky (smích), z kterejch máme pochopitelně zase radost všichni, musim říct, ty vole… (smích), už jsme nepočítali s tím, že z nás ještě (smích) vypadne něco dobrýho, ale furt je to dobrý, no – v tomhle tom zkrátka fakt nic novýho, nic.

Tak to je vlastně dobře, ne? (smích)

Nechceš jmenovat, že si někdo koupil třeba novou sedačku nebo já nevím, novej nábytek třeba. To doufám, že né?

Né, ani auto ne…

…ani to ne, proboha (smích), víš co, my takovýhle kraviny nesledujem, víš co, to je spotřební zboží, my se chováme tak, jako, že až ho spotřebujem, koupí se jiný, ne že by to někdo hromadil doma…ať už se to týká, já nevim, třeba oblečení, nábytku a veškerých ostatních kravin a možná i aut…takhle to berem my, teda, jo?

Tak tos mě uklidnil…ale vraťme se přece jen k jedné novince, která se udála kolem kapely v poslední době. Když se řekne FANKLUB, co tě napadne?

No první, co mě napadne, tak si vzpomenu na to, když já byl puberťák, tak tehdy jsem dlouho chytal za Teplice, devět let, od mládí až do dorostu, do šestnácti let, jo, tak jasně, že jsme chodili potom fandit Teplicím a měli jsem tam – dneska se tomu říká kotel – někdo tomu říká ultras, někdo, já nevim, má nějaký bůhví co, jo… a my jsme tehdy ještě za komoušů, měli takovej fanklub jako teplickej, jo, ale tehdy se tomu neříkalo fanklub, ale scházela se velká banda na každým fotbale, hospoda a todle, prostě fajn. To, když mi řekneš fanklub, tak tohle to já si představím.
Teď samozřejmě je to úplně jinak, jo… Fanklub Kabátů – četujou si lidi, ale i ve fanklubech třeba fotbalových klubů nebo kohokoliv jinýho, jo – tak si ty lidi maj možnost četovat mezi sebou, ať už jsou z Ostravy nebo třeba pět set kilometrů daleko, maj na sebe spojení v podstatě každej den, je to úplně o něčem jiným. Jasně, že to funguje asi o hodně líp.
V zásadě je to bezvadná věc, když se můžeš o sobě dočíst, že máš funkční fanklub, jo, že jsou někde lidi, třeba támhle a věřím tomu, že Kabáti je maj po celý republice, a že ten fanklub funguje. Je to bezvadný.

Drtivá většina lidí tě zná jako nepostradatelného kytaristu ze skupiny Kabát. Jaký je rozdíl mezi Tomášem Krulichem na pódiu a Tomášem Krulichem, který tady teď sedí?

(smích) Vůbec žádnej, tedy, jo? Tak aspoň doufám (smích). A s tou nepostradatelností – to je blbost strašná, ty vole, to je kravina. Každej je nahraditelnej ňejakým způsobem a jde jenom o to, že mi hrajem spolu už takovou dobu. Hele, vem si, že třeba Pepa mezi tím se stačil dvakrát oženit, dvakrát rozvíst, jo. Hurvajs v podstatě taky je už dvakrát ženatej, já s Milanem tedy jednou, no ale tím chci jenom naznačit, že vem si, ta naše kapela, jak už dlouho funguje.
Takže to je možná víc než nějaký manželství. To se dycky spolíháš, že s tou ženskou budeš třeba, já nevim, fungovat třeba až do smrti. To se většinou slibuje (smích), před nějakým chlapíkem, buďto před farářem nebo před starostou (smích), takže tady jde spíš o to, že my jsme už tak svázaný tím, jak fungujem, že to je spíš rodina než nějaká prostě bigbítová parta, kde někdo na něco hraje…
Ta nenahraditelnost, jak jsi mi tady chtěla jakože vnutit, to je spíš v tom, že jakejkoli odchod někoho z kapely, ať už to jsem já nebo Ota, Hurvajs, Pepa, Milan, by bylo spíš jako těžká rána, že bych to bral jako rozvod, víš, že by to celá kapela odnesla, víš co, jako spíš psychicky bysme na to spíš dopláceli… Kdyby fakt se chtěl někdo sebrat a odejít. A já mám za to, že by to ani nikdo hned tak neudělal.

Prosím tě, raději o tom snad ani nemluv…nepřivolávej…

Co? Nechci to přivolávat, ale tak jsem ti chtěl jen naznačit ten rozdíl mezi tou nenahraditelností.V tomhle stádiu, kde teď zrovna jsme, tak kdyby někdo přišel , hele mě už to nebaví, po osmnácti letech, kdy objíždíš celou republiku, toho máš už taky plný brejle. Nedivil bych se, kdyby s tím chtěl někdo seknout… ale prostě nikdo to neudělá. Protože to by bylo, jako když přijdeš za manželkou a řekneš: ,,Hele, já na to seru, mě už to s tebou nebaví, po dvaceti letech“. Tohlecto prostě nikdo neudělá.
A nahraditelný jsme všichni, ale hodně těžko.

To je silný téma. Pojď ale raději k tomu, co vyplňuje tvůj volnej čas, když se zrovna nezabýváš muzikou? Je to víc o motorkářích, o fotbale, o kole nebo snad…baby (smích)?

Co? Baby? (smích) Dyť jsem ti teďkom řikal, že jsem dvacet let ženatej – tyjo, za rok budem mít dvacet let výročí s manželkou. Hm…no, baby nevyplňujou jako že zrovna můj volnej čas…
Je fakt, že motorky zaberou dost! No jasně! Mám dobrou partu motorkářskou a v podstatě se snažim, to co je funkční na Kabátech, ta parta dobrá a jak fungujou už osmnáct let, převíst i na ty kluky, co spolu jezdíme na motorkách. Víš co, navíc na zimu se motorky zavřou, tak občas dáme mejdan, nějakou tu slezinu, jo?
Takže takhle ta banda motorkářská funguje nějak v pohodě, všechno je v pohodě (smích), doprdele, to je strašný, já teď budu vypadat jak nějakej …tss (smích). Ano, motorky sou motorky…!

A vůbec, prosim tě, představ nám svůj stroj.

Heh…já nemám motorku, já mám trajka, tříkolku… Prosím tě, ona má strašný jméno, chceš vědět? Tak počkej, to musím pomalu: Boom Trike Low Rider IV. Tam je normálně motor z brouka, šestnáctka, víš.

To můžeš tahat přívěsy, ne?

Jo jo, viděl jsem kluky ,že to tahaj, no…(smích)

A neuvažuješ o změně, třeba o klasickým chopperu?

Neuvažuju o změně. Já si chci ještě, to (smích)… Ne holky, já jsem si tu tříkolku koupil v době, kdy jsem se na chopperu ani nerozjel, rozumíš, jo? Prostě to si dva mí největší kámoši, nějakým způsobem, nevim proč, nevim jak, ušetřili a koupili si chopper , a že budou jezdit na Berounku chlastat na chopperech, hotovo. Tak já jsem řikal, ty vole, tak já si koupim támhleto a budu jezdit s váma, páč na chopperu neumim. Nemám potřebu si nakupovat něco jinýho, to bych si radši koupil toho Telecastra, co má Ota.

A co auto? Prý máš český?

Ano! (hrdě) Embéčko!

To asi nešilháš po nějakým offroadu?

No to ne, víš co, já jsem v tom jezdil – na koncerty nás vozí sekuritka, oni mají různý audiny a tak a já to dřív taky měl, dokonce jsem jezdil v Tatrovce 613, no…byla velká a byla zrovna k mání, tak jsem se chtěl vozit ve velkým auťáku. Ale teď mám rád klid, servis na každým rohu, ale oni ty superby jsou fakt dobře smontovaný, že po ničem ani netoužim. Já se fakt vyblbnu na tý motorce, hele…

A co kolo?

Co? No kolo to já musim používat. Mě to taky baví, ale pro mě je to v podstatě nutnost. Víš co, mě je dvaačtyřicet let. Teď si vem, že jestli jezdíme dvacet koncertů ročně, ať už je to šňůra nebo pak festivaly, tak kdybych se jen válel doma na gauči, žral brambůrky a čuměl na televizi, dovedeš si představit, jak bych vypadal? No já prostě musim hnout prdelí, takže to je taková nutnost, ale mě to i baví, musíme prostě něco dělat – ale to dělá každej z nás…

A v zimě?

No v zimě, já mám doma rotoped, takže zase kolo, no… (smích).

A jak seš na tom dneska s fotbalem? V mládí úspěšná kariéra…máš prý nějaký pohár nebo co?

No já jsem mistr repubiky! (smích) Ale to bylo ještě v žácích, to mi bylo čtrnáct, patnáct let…za Teplice. Ne pohár ne, medaili mám, jo, medaili z mistrovství republiky…

Na jakým postu by tě bavilo hrát?

Jako kdybych mohl ještě hrát? Víš co, já mám v prdeli koleno, já už si to nelajznu. Ale fotbal mám rád, chodim věčně na Teplice, nevynechám jedinej zápas, když jsem doma…tak mám to pět minut od baráku na stadion…
Já jsem chytal a i chvilku jsem hrál obránce a když už jsem nastupoval za Kabátovic jedenáctku, tak jsem hrál levýho beka. Jenomže dneska se to úplně posunulo. V tý době jsme si hlídali jednoho hráče,
osobní obrana, žádný zóny tehdy neexistovaly a já jsem se kolikrát nedostal někdy ani za půlku za celej zápas. Dneska obránce musí lítat po celý lajně, od vápna k vápnu, tak třeba sedmdesát metrů sem tam… na parametry dnešního obránce bych nastoupil tak na pět minut… a zkoušel něco jako třeba Marek Jankulovski (smích).

Takže jsi takovej aktivní fanoušek…

(smích) no, řekněme fanoušek…

…jo mimochodem, jak dlouho vydržíš nekouřit?

…asi dvacet minut.

Tak to je koníček, co ti taky dobře vyplní čas…(smích) A když jsme ještě u toho volnýho času, co ty a PC?

Já vim,chceš se zeptat, proč si nečetuju s fanouškama…Hele já ti něco povim. Samozřejmě doma internet máme, jo. Já mám dvě holky, jednu jsem si vzal a druhou udělal a oni obě dvě jakože maj tyhlety notebooky a tak, jo, a věčně jsou u toho, jo, ale to chci říct – to ještě když byl Pepa se Sabinou, jo, tak já jsem se tam kolikrát potom přes holky navez, jo? Přitom jsem si přečet, co tam psali o tý holce a musim říct, že Sabina nebyla vůbec žádná špatná ženská, byla fajn nebo je, že jo.
A tak jsem si řikal, že kdyby tohle někdo psal třeba o mé manželce, tak to jsem si řek, do tohohle nikdy nepolezu, tohle ne, to nechci! A ještě jim odepisovat a přitom on se nepodepíše, je to strašný a nemáš na to žádnou páku, víš co…

 

Já vím,to je odvrácená strana anonymní komunikace…ale tak tohle my si snad na obou webech dokážeme uhlídat.

Jo, já vím, ale oni tam nejsou podepsaný… kdyby se tam podepsal, napsal adresu a něco takovýho napsal o mé manželce nebo o někom z kapely, tak vezmu partu motorkářů a pojedem mu to tam objasnit, zajedem za nim na návštěvu a možná by si rozmyslel psát takový věci. Jenomže to nejde a můžeš si to od něj jenom přečíst. Tak se nediv, že já fakt nemám potřebu si to číst, no..asi tak.

Když se teď pomalu vrátíme k muzice. Vzpomeneš si ještě na letošní festivaly?Kde se ti líbilo nejvíc?
No já nebudu vyzdvihovat jeden! Na všech je fajn, hele,festivaly jsou zas o něčem jiným, než když jedeš potom svoje turné, jo? Když jedeš turné, třeba jako bylo Dole v dole nebo Corrida, tak za tebou jede deset nebo jedenáct kamionů, sto lidí maká pro tebe, abys tam potom vylezla a něco předvedla, čili odpovědnost jako kráva. Posrat práci sto padesáti lidí, třídenní práci, to si rozmyslíš…
Festival je o tom, že se tam potkáš se spoustou známejch, se kterýma se třeba tři roky nevidíš. S kapelama , pokecáš si, dáš si pivko, nějakýho paňáka, odehraješ si prostě v klídku, není tam ten tlak. Pořadatelé nám sice cpou, že lidi jsou tady hlavně na nás, ale na to já jim prdím, to já jim nežeru, to je blbost. Přijdou na bigbít, viděj i Kabát a tím to pro mě končí.

 

Tak a teď trochu z jinýho soudku, jo? Českej slavík. Kromě hlasování do této ankety jede mezi fanouškama Kabátu na fanklubáckým webu nápad přijet před státní operu, udělat tam kotel a živě vám zafandit. Jak to vidíš ty?

Fakt jo? Hele tenhle ten Českej slavík je bezvadnej v tom, že hlasujou lidi, to sou hlasy od lidí. Tady jsou vlastně dvě takový základní soutěže. To je Anděl, tam rozhoduje porota složená z odborníků, který se považujou za ty, který tomu rozuměj nejvíc a ty pak určujou, kdo je nejlepší zpěvák, skupina, klip a tak. Kdežto lidi, ty to berou jinak. Hlasujou pro ty, který poslouchali nejvíc, který písničky se jim líběj a při který písničce mají lepší náladu. Kvůli tomu se přece dělá muzika, ne? Abys někomu zvednul náladu… Bavili jsme o tý odpovědnosti. Odpovědnost k fanouškům je to, proč tam vždycky jedeme rádi. A musím říct, že tyhle ty akce jsou plný všelijakých lidí, mezi který se nám moc nechce… Ale pro fanoušky tam pojedeme rádi, protože je možnost jim tam poděkovat třeba prostřednictvím Pepy, vždycky nám tam ten mikrofon přišoupnou a my můžem poděkovat a vždycky to uděláme rádi.

Tipneš si kolikátý letos budete?

Jéé…to tipování…to néé! To se nedá…První? To néé, vždyť jsme nic neudělali… Hele takhle, většinou v roce, kdy se natočí deska, je šance, jo? Ale to já tipovat nebudu. Tak nominovaných je pět kapel, že jo? Když budem třetí, tak i z toho třetího fleku můžem poděkovat fanouškům, takže třetí flek bude taky dobrej.

 

Neodpustím si jednu otázku, která mě dost zajímá. Bavilo by tě hrát po klubech?

Ale já hraju po klubech! Občas…akorát že ne s Kabátama, no. Je to teda občas, ale musím říct, že kdyby mě to nebavilo, tak bych to nedělal. Ale třeba zrovna před chvílí jsme se bavili o těch motorkách, jo? Tady kluci vědí moc dobře, klidně si je oběhni, že jsme třeba přijeli na motorkářskej sraz a hrál tam Kabátovskej revival, jo… fungujou asi tři nebo čtyři po republice, čili se tam nějakej vyskyt, tak jsem si tam s nima rád zahrál. A dokonce minulej tejden, jsme si zahráli v ústeckým klubu s kapelou, prosim tě, se kterou jsme vydali desku, ale je to už třináct let, z nudy ještě když jsem bydlel v Duchcově, s docela dobrýma muzikantama, jééžiš, se špičkovýma muzikantama, aby se neurazili… víš, ta úvodní pecka, podle tý se jmenuje náš motorkářskej klub. Hele, to víš, že mě to baví…
Bavili jsme se jednou asi před dvěma lety, že bysme odjeli takovou klubovou akci pro fanoušky Kabátů, ale bohužel jsme nepřišli na to, jak distribuovat lístky do ruky přesně těm lidem, kterým to má do ruky přijít, aniž by platili trojnásobek. Těžký je, třeba když uděláš v Ostravě, kde na nás tři roky chodí dvacet tisíc lidí, klubovej koncert, a schválně zkus vymyslet, jak dostat ty správný fanoušky Kabátů do klubu za cenu třeba tří stovek. Rozumíš, jo?

 

Rozumím. Možná by to mohl být jeden z úkolů pro fanklub.

Těžko se dá ta distribuce vymyslet, výherním způsobem to je na hovno, když to dáš někomu, kdo to teda zařídí, tak stejně se to dostane do ruky někomu, kdo si jich nakoupí třeba deset a víc. Rádi bysme si zahráli v klubu, ale fakt nevíme ten způsob, jak vyzobat z těch dvaceti tisíc lidí třeba pět set a dostat je do klubu za slušný peníze, no…

 

Hraješ na kytary Gibson Explorer, Gibson Flying V a Fender Stratocaster. Máš mezi nima nějakou svoji favoritku, na kterou hraješ nejradši a máš nějakou vysněnou, na kterou by sis chtěl zahrát?

Hele, tak první část otázky, jo…to se dá těžko říct… víš, já mám kytary, jak někdo má třeba zvířátka, jo? Taky nemůže říct, tak tohle mám nejradši. Poslouchej, já mám kytaru, na kterou jsem točil Děvky, ty to znaj i Má jí motorovou. A mám ji kvůli tomu, že já si tý kytary vážím, víš? Třeba ty Gibsony Explorery mám, že mám tři vyhřezlý plotýnky a doktor mi už nedoporučuje tahat na sobě ty těžký kytary. Víš, jak jsou LesPauly těžký,viď… s tímhle lítat dvě hodiny po pódiu, to bych musel za rok na operaci. Stratocaster – tak to je špičková kytara, rozumíš – na to hraje spousta špičkových kytaristů…

…včetně tebe…

Ale jdi ty! Já vím nejlíp, na co mám! Hele, poslouchej… a druhá otázka byla… ta vysněná kytara, na kterou bych si chtěl sáhnout…jo? Vážně? Fakt? No tak hele… a můžou bejt dvě?

Kolik chceš (smích)
Já bych si chtěl sáhnout někdy na kytaru Rick Parfitt nebo Frankie Rossi ze Status Quo. To jsou dva lidi, co mě dostali k bigbítu, to jsou Telecastry, Fendery, jenom si na ně sáhnout, nemusel bych na ně ani hrát, to by se mi líbilo… Vlastně do dneška, když je vidím, cokoli udělaj, to mě bere…

 

A neplánuješ něco takovýho koupit?

Telecaster, hele takovej podobnej, budem se bavit o podobných, si koupil Ota a ono je to spíš o tom, že se to pak všechno přitáhne do studia, takových deset dvanáct kytar, různě to tam zkoušíme…
Na koncert potom vybereš dvě tři kytary, který maj takovej podobnej zvuk, stejně na koncertě se nedá přesně kopírovat, co děláš ve studiu. To bys po každý písničce měnil kytary a Pepa by musel dvě minuty mluvit a to my chcem radši jízdu, tak si vyberem jednu a na tu jedem a hotovo nazdar, jo?
Ota má víc… ještě Rickenbackera, mimochodem taky skvělej nástroj, toho tahal jen kvůli jedný pecce – Na sever, víš jak jsme hráli takový to na začátku ,,Trn d dn tr tn d dn“, no tak todlecto.
Ale tenhleten telecaster je fakt skvělej, musim říct, že ho Otovi závidím… Není to přesně ten, kterej měli v ruce tyhle dva lidi, ale i tak je to skvělej nástroj, tenhle, až narazim někde na nějakej dobrej kus, tak ten mi ještě chybí, no, to bysem ještě chtěl.

Teď mě napadlo v souvislosti s tím, cos mi zrovna řekl, půjčujete si někdy kytary?
Co? To mluvíš o koncertech nebo o studiu? No to víš, že si půjčujem kytary! Tam je na hromadě deset dvanáct kytar a každej si vezme, co chce. Pochopitelně. Jo jasně, že si půjčujem kytary. My si je vnucujem! V podstatě dá se říct…

Zahraješ mimo kytary a basy (kontrabasu) ještě na nějakej jinej hudební nástroj?
Hm…tak to nemám šanci, protože já na nic jinýho neumim. A to je otázka (smích) jestli umim aspoň na tyhle dva nástroje, na který se ptáš!

…a tak já myslim,že jo…

No, tak jo (smích)

Jak se inspiruje Milan na texty, to je všeobecně známo, ale jak tvoříš ty? Kde hledáš inspiraci?

Inspirace jo? Hele to je spíš kravina, že někdo potřebuje tohle nebo támhle to k inspiraci. Víš, co mě nejvíc inspiruje? Když prostě zrovna všechno klape…když je všechno v klídku. Kapela v klídku, rodina v klídku, motorkáři v klídku, všichni lidi v klídku, támhle si zajdu s jedním chlápkem na kafe, na pivko, pokecáš… Tak to mě inspiruje. Když si uvědomím, že v podstatě je všechno v klídku, nic mi nechybí a jediný, co mi zbejvá, je udělat nějakou novou dobrou pecku.
Ale to už jsem ti řikal na začátku! A teď to zrovna je, tak to nechci zakřiknout… Ty vole, jdi do p…e
s takovouhle otázkou (smích).

Jo ,jo. .tak ať je všechno co nejdýl v klídku a dík za tvůj čas a trpělivost!

Evita, Malá Dáma, Rocker007